Doba, kdy si teorie nárokovaly schopnost vysvětlit pomocí jedné teze veškeré společenské dění, je nejspíš nenávratně pryč. Přesto vzdalující se svatý grál stále přitahuje nové vyzyvatele, kteří si lámou vaz v krkolomných konstrukcích. Jedním z nich je i politolog a filozof Francis Fukuyama, který se před takřka třiceti lety proslavil tezí o konci dějin a vítězství liberální demokracie. Ta je posledních dvacet let vydávána za důkaz jeho selhání; byť spor o to, zda nakonec neměl z určitého úhlu tak trochu pravdu, stále neskončil.
Sám autor dnes tvrdí, že tu chtěl naznačit i to, co nyní dopověděl v knize Identita. Volání po důstojnosti a politika resentimentu – tedy že se jednotlivci cítí v liberální demokracii odcizení, nevidí tu smysl, a proto se sdružují do skupin podle identity. A právě pomocí politiky identit také zachycuje současnost. Popisuje, že politika opustila přehledné bojiště levice a pravice, které se potýkaly především s ekonomickými otázkami, a utopila se v nepřehledné změti zájmů, jež rámují především kulturní otázky.
Rozdělená společnost
Liberální demokracie mají podle autora poskytovat každému jednotlivci prostor pro sledování osobního štěstí a pro formování vlastní identity. Ta již není člověku přidělena zrozením, ale může si ji sám aktivně určovat a přetvářet. Ne každý však po něčem takovém touží a vystačí si s tím; a tak vzrostla poptávka po identitách skupinových. Zároveň s úpadkem národních identit přicházejí na scénu ty, které se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
