Z Rísání do sto kilometrů vzdáleného městečka Alníf žádný pravidelný spoj nejezdí. Nezbývá než počkat, až se zaplní jedna stará dodávka, jež shání zákazníky poblíž trhu. Po šesti hodinách je cestujících konečně dost; nasedáme na dřevěnou pryčnu a vyrážíme. Naproti si sedá starší vousatý muž, který si veze dvě svázané mečící kozy. Třetinu prostoru pak v dodávce zaplní solární panely, jež potřebuje do své vesnice podél silnice N12 dopravit místní třicátník.
Konečně Alníf. Podezření z mapy i mizerné dopravy, že dnešní zastávka na okružní cestě jižním Marokem je takřka ukázkovým zapadákovem, se úplně nepotvrdí. Leží v něm hliněná kasba, kde ve středověku žila místní elita, a dvě větší mešity. Na východní straně městečka se rozprostírá oáza, kde se ve stínu palem pěstuje zelenina.
Uličky přetékají dílnami řemeslníků, mešity jsou zcela zaplněné k podvečerní modlitbě, v jedné budově právě chlapci a několik dívek cvičí taekwondo. Je tu hned několik poboček Western Union, přes které sem posílají peníze příbuzní, vydělávající v prosperujících městech severního Maroka nebo v západní Evropě. Na cestovatele tu však čeká jedno překvapení, které z Alnífu činí výjimečné místo na světě. Je totiž hlavním městem trilobitů, přesněji řečeno hlavním městem jejich těžby.
Tabule před obchody podél hlavní silnice jsou popsané základními informacemi o pravěku. Za prvohor, v devonu, na Sahaře nebyl písek, ale moře plné trilobitů. Jejich zkameněliny zůstaly ležet v okolních horách a jsou dnes…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
