Žízeň za velkou louží

Když v roce 1869 aktivistky Elizabeth Cady Stanton a Susan B. Anthony zakládaly ve Spojených státech první nezávislou ženskou organizaci, asi netušily, že její cíl, zavedení volebního práva pro ženy, se naplní až za pět dekád, v roce 1919. Během nich však Američanky rozhodně neseděly s rukama v klíně. Tradiční společnost jim přidělila především role dcer, matek a manželek – a ony to využily k razantnímu vstupu do veřejného prostoru a politického života.

Ženské spolky se zaměřovaly na tři palčivá témata; kromě volebního práva to byl odpor k lynčování a kampaň proti alkoholu, jehož nadměrná konzumace už tehdy představovala celoamerický problém. Vliv ženských organizací se odrazil v tom, že úsilí potřít alkohol skončilo úspěchem ve stejné době jako „volební“ boj, tedy před rovnými 100 lety. Americká prohibice je ovšem nejen příběhem odvážných žen, ale také toho, k čemu takové zákazy mohou být a jak se tamní úřady poučily ze svých chyb.

Drsné ženy Západu

Neregulovaný alkoholový byznys v šedesátých a sedmdesátých letech 19. století v Americe jen kvetl, na každých 50 dospělých mužů nad 15 let připadal jeden saloon. Podle autorů knihy The American Promise. A History of the United States (Americký příslib: historie Spojených států) obraz opileckého, násilnického a zadluženého manžela či otce personifikoval jedno ze zásadních zel společnosti, v níž navíc žena jako občan druhé kategorie byla na takovém muži existenčně závislá.

Aktivistky však rozhodně…