Způsob, jak se dostat ze skanzenu v centru české metropole velmi rychle do volné krajiny, samozřejmě není jen jeden. Letním návštěvníkům i rezidentům Prahy lze nicméně jako favorita doporučit prověřený model „vlastní silou podél pravého břehu Vltavy“. Výbava: bicykl, cit pro absurditu a rychlé střídání nálad, trocha odvahy, flexibilita a touha zažít bizarní atmosféru, jež je typická pro okraje mnoha velkých měst. Ideální časy: všední dny dopoledne nebo co nejpozději směrem k soumraku. O víkendech pouze těsně před svítáním.
Pro zjednodušení je možné odstartovat od budovy Rudolfina na Palachově náměstí, jen pár desítek metrů od eskalátorů metra, které doveze méně zkušeným jezdcům kolo odkudkoli zdarma. Po dlouhé týdny prázdné budovy dvou vysokých škol, jen zvolna se plnící ulice a volný prostor malostranského panoramatu nad řekou nabízejí prostor pro úvahu nad dvojznačností důsledků paniky z jedné nemoci.
Času ale není nazbyt, čili dolů po schodech k Vltavě. Směrem doprava projet náplavku, bez turistického pohybu zelenější než obvykle, a chvíli fascinovaně zkoumat, co dokáže tráva ve spárách pražské dlažby, pokud zmizí provoz. Pak náplavku mířící do Karlína opustit, přejet po Hlávkově mostě Štvanici, minout zleva rekonstrukcí rozervaný funkcionalistický blok bývalých Elektrických podniků a podél nádraží Bubny přejet přes jedny z posledních…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
