Emmanuel Petit: Ironie aneb sebekritická neprůhlednost postmoderní architektury
Přeložil Ladislav Nagy. Arbor vitae, 263 stran
Pátého července 1972 bylo do povětří vyhozeno sídliště Pruitt-Igoe v americkém St. Louis. Idealistický projekt a esence moderní architektury se proměnil v ghetto a skončil demolicí. Historik architektury Emmanuel Petit označuje tenhle moment za (možný) konec moderní architektury – pak začal věk ironie. Nastoupila postmoderna. Jeho kniha představuje několik postmoderních architektů, Roberta Venturiho, Stanleyho Tigermana, Rema Koolhaase a další. Ne však přes jejich stavby, nýbrž přes jejich myšlenky. Ukazuje, jak se distancovali od moderních idejí, jak se ohlíželi za minulostí, jak ji vtahovali do svých sémantických her. Jak Venturi předělal klasický moderní postulát „méně je více“ na postmoderní „méně je nuda“. Petitova kniha je ironická, relativizující, poněkud komplikovaná, intelektuálně nabitá. Stejně jako postmoderna.
Karolína Vránková
Deepa Anappara: Dokud vás nenajdeme
Přeložila Petra Diestlerová. Prostor, 376 stran
Loňský románový debut indicko-britské autorky Deepy Anappary se opírá o její dlouholetou reportérskou činnost v Dillí a Bombaji, a tedy i o rozhovory s dětmi, které žebraly na ulici, živily se přehrabováním odpadků nebo musely odejít ze školy kvůli…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
