Tataři na Křivoklátsku

„Jedu sem už posedmnácté,“ posteskne si Vladimír Dolejský, když za volantem svého služebního Superbu vybírá jednu z mnoha zatáček na úzké silnici vedoucí do pozvolných křivoklátských kopců. Je poslední dubnový čtvrtek a náměstek ministryně životního prostředí míří do kulturního domu obce Broumy, kde si má vyslechnout připomínky obyvatel obcí v okolí plánovaného Národního parku Křivoklátsko.

Pokud všechno půjde podle plánu ministerstva, bude do konce roku záměr schválený ve vládě a poputuje ke konečnému hlasování do parlamentu. Křivoklátští starostové to ale vidí jinak. Více než tři desítky z nich podepsaly v půlce dubna Velikonoční výzvu, kde žádají poslance a senátory, aby vyhlášení národního parku zabránili.

To se stane do konce roku

Křivoklátsko leží čtyřicet kilometrů od Prahy a jen deset od dálnice na Plzeň. Administrativně spadá do hustě osídleného Středočeského kraje, zároveň si ale udržuje pozoruhodnou odlehlost. Silnice jsou tu užší, vesnice zapadlejší a lesy mnohem hlubší, než by člověk ve středních Čechách čekal. Ale to není všechno. Hodnotu zdejšího kraje znají dobře zejména ochranáři přírody a už dlouho hledají cestu, jak jeho ojedinělý charakter udržet i do budoucna. Zasloužily se o to vzácné, druhově nebývale pestré lesy, které se zachovaly díky skutečnosti, že zmíněný kraj zůstal až do raného středověku téměř neosídlený. I později byla oblast ušetřena výraznější lidské činnosti, takže křivoklátské lesy si i uprostřed Čech zachovaly velkou rozlohu.

Dolejský jezdí na Křivoklátsko jako představitel státu pravidelně už od roku 2010, kdy ministerstvo začalo vyhlášení národního parku připravovat. „Tehdy byla proti jen jedna obec – Křivoklát,“ vzpomíná náměstek s tím, že v roce 2013 chyběly do dokončení procedury vyhlášení jen asi tři měsíce. Pak se ale rozpadla vláda, nový ministr Richard Brabec z ANO se rozhodl celý proces odložit a dlouho hledal politickou odvahu k překonání rostoucího odporu místních lidí. A když letos začal druhý pokus, situace už byla výrazně jiná. „Proti vyhlášení parku jsou už všechny obce,“ říká náměstek a dodává: „Nečeká mě tam přátelské prostředí.“

V sále kulturního domu v Broumech se v pět hodin odpoledne sešla zhruba stovka lidí. Jejich pozornost je upřena k pódiu, kde sedí Dolejský, šéf středočeské pobočky Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) Jaroslav Obermajer a Jana Skopalíková, krajská radní za Piráty.

Přitom Dolejský a jeho kolegové nepřijeli diskutovat nebo si nějak tříbit názor, zda park vyhlásit, nebo ne. V této věci má už stát jasno, o čemž svědčí i zařazení parku do programového prohlášení Fialovy vlády. Cesta do Broum je součástí procesu, během něhož si má stát vyslechnout připomínky místních lidí. Po jejich sběru vyhlásí do 1. června závěrečný návrh s přesnou podobou parku a jeho fungováním. Očekávání v sále jsou ale jiná.

Co tu chcete zlepšit?

Dolejský v úvodu oceňuje, že připomínky obcí zatím nebyly „nijak zásadní“. Chtěly znát hlavně klidová území, kam se nebude smět chodit. Více času než na pár vět však náměstek tentokrát nedostane. Po slovech „nijak zásadní“ se sálem převalí vlna smíchu a první nespokojené výkřiky. „Ty vole, to snad ne!“ ulevuje si jeden z posluchačů. Někdo se diví, co to do Broum přijelo za „chataře“, další je má za „tatary“. „Všechny obce jsou proti. Všechno se zdražuje, na Ukrajině se válčí a oni pořád chtějí park,“ žasne někdo z publika.