Jako normální rodina

Kryštofu Ušelovi začaly minulé úterý prázdniny. Jednadvacetiletý student bezpečnostních a strategických studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity sice plánuje přes léto pracovat, nicméně poslední složenou zkouškou mu skončil akademický rok. Zprávu o úspěchu při náročném testu z teorií mezinárodních vztahů hned s radostí volal oběma rodičům, tedy mámě – a druhé mámě.

Přestože se Kryštofova biologická matka a její partnerka, které ho společně vychovávaly, již před časem rozešly, vyrůstal ve střídavé péči a dál zůstává s oběma v intenzivním kontaktu. Podobně jako řada dalších lidí, jejichž rodiče se rozvedli. „Prostě jako normální rodina,“ říká student. „Jsme normální rodina, fungujeme jako normální rodina, ale rodina de iure nejsme.“ Podmínky společné péče o Kryštofa totiž – na rozdíl od dětí heteropárů, a to i nesezdaných – nijak neošetřují zákony. „Fungovalo to, protože se mámy dohodly a měly a mají dobré vztahy, ale tak to nemusí být vždy,“ říká Kryštof Ušela. „Jde o to, aby reálně existující rodiny jako plnohodnotné uznal i stát.“

A právě teď je jeho přání opět o kousek blíž realitě. Úprava postavení dětí žijících v rodinách stejnopohlavních párů je jedním z cílů novely občanského zákoníku, která uzákoňuje manželství pro gaye a lesby a minulý týden se znovu vrátila do legislativního procesu. Naposledy o zákonu totožného znění rozhodovala minulá sněmovna loni v dubnu, kdy prošel prvním čtením a přesunul se do výborů, s podzimními volbami ovšem spadl pod…