Jezdit na kole v Amsterdamu znamená: tvářit se nezúčastněně, neviditelně. Také ostatní jsou neviditelní. Jezdit na kole v Amsterdamu zároveň znamená periferním zrakem (bez pohnutí očí, natož hlavy) bedlivě vnímat ostatní cyklisty, chodce, lidi na skútru, elektrokole, děti ve vozících nebo na motokáře, auta, tramvaje, dodávky, a také se nenechat vyvést z míry nízko přelétávajícím letadlem. Být pohotový, kdykoli zavolat, zazvonit, dát přednost nebo naopak přidat a těsně frnknout před zdánlivě nevyhnutelnou srážkou. Lodě mají naštěstí vlastní dráhy, jen na přívoz se cyklisté naloďují: vpálí to plnou rychlostí na palubu, kde se z nich ve vteřině stane nehybný hlouček čekající na vyplutí.
Po dvou dnech projíždění po městě jsem si všimla hejna papoušků v korunách vysokých stromů na ulici. V květnu je město bohatě zelené, papoušky tak nebylo vidět, ale slyšet. Před domy kvetou v obřích květináčích azalky a palmy. Růže se vzpínají po železných brankách až k oknům v prvním patře. V těch přízemních, někdy i pod úrovní chodníku, lze občas zahlédnout domácí či pracovní život.
Přes rozlehlý Vondelpark míříme do západní části města a místního oblíbeného klubu s názvem De School – škola. V komplexu přebudovaném v roce 2016 z bývalé školy se nachází kavárna, restaurace, noční klub, galerie a tělocvična. Prostory jsou navzájem propojeny – při posezení v kavárně můžete sledovat práci kuchařů připravujících menu pro hosty restaurace. Stoly v restauraci jsou pokryty bílými ubrusy, stejně…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
