Žánr knižního rozhovoru v tuzemsku co do množství publikovaných titulů prožívá zlaté časy a přispívá k celkové nadprodukci, která je jednou z bolestí trhu. Doba přípravy knih i jejich „životnost“ na pultech se zkracují, průměrné prodané počty jednoho titulu se snižují. Diktátu produkování může při určitém přístupu žánr interview konvenovat: stačí se několikrát sejít, nahrané přepsat, zredigovat, získat tím něco přes sto rukopisných stran, které se doplní fotografiemi – a je to. Z nabídky knižních interview vybíráme tři tituly, které na pohled působí tak, jak bylo právě popsáno, a mají k sobě blízko rozsahem, koncipováním a formátem svazku i tím, že se týkají světa kultury. Ale i tyto nezevrubné dialogy mohou mít při určité konstelaci svoji cenu. Kdy ano a kdy nikoli, o tom jsou následující odstavce.
Praktik, filozofka, praktik
Otázky spisovatele Pavla Kosatíka, které v knize Planner Story pokládá kulturnímu manažerovi, hudebnímu redaktorovi a podnikateli Jiřímu Plannerovi (1935), jsou docela obyčejné, přímočaře zvídavé. Odpovědi na ně přicházejí věcné, často až lakonické. Planner organizačně zajišťoval chod divadla Semafor v prvních letech existence – než roku 1963 emigroval na Západ. Stal se redaktorem nejprve mnichovské, pak newyorské redakce Svobodné Evropy. Přes železnou oponu pouštěl u nás obtížně dostupnou hudbu. Už v Praze se stýkal se zajímavými lidmi, ostatně Jan Werich v onom roce 1963 při výjezdu do Vídně Plannera doporučil Juliu Firtovi ze…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
