Ani Putin neví, co budoucnost přinese

Jaký případ válečného zločinu vám zrovna leží v hlavě?

Žádný není důležitější nebo strašnější než ostatní. To bych chtěla říct předem. Ale teď si třeba vzpomenu na případ čtrnáctiletého chlapce Rastislava z okolí Kyjeva. Dvacátého osmého února, krátce po začátku invaze, se snažil utéct před tanky. Stříleli po něm a zasáhli ho, jeho matce se podařilo odtáhnout ho pryč a snažila se ho autem dovézt do nemocnice. Cestou zjistila, že je chlapec mrtvý, měl kus tankové střely v hrudníku. Je to první zdokumentovaná dětská oběť. Jen takhle zaznamenaných jich je 317, reálně mnohem víc.

Víte, kteří vojáci to udělali?

Ne. V tomhle případě ne. Teď vyšetřujeme asi 17 580 případů válečných zločinů. Podložit důkazy případ válečného zločinu je extrémně složité a nejde to tak rychle. Ani v případech, které zná celý svět, třeba masové hroby v Buči. Což je další věc, kterou si nejde nepamatovat. Když jsem tam byla, zrovna jsme exhumovali těla matky a dvou dětí. Byla úplně malinká, jak byla spálená na kost.

Je vyšetřování válečného zločinu jiné než u běžných zločinů?

Ano. Je to jiný proces, jiný způsob práce. Vezměme třeba znásilnění. Běžné znásilnění vyšetřujete hodiny nebo dny potom, co se zločin stal. Mluvíte s jeho obětí bezprostředně poté, můžete zajistit stopy a provést forenzní analýzu. To u válečného znásilnění většinou nejde. Nemluvíte s obětí hned poté. Mluvíte s ní týdny,…