Tady jsou moje ruce
O básnířce Sylvii Plath, jež spáchala v roce 1963 sebevraždu, vznikla řada knih, přesto k nim Elin Cullhed dokázala výrazně přispět titulem, který může zároveň být obecnějším hlasem. Jako matka dvou malých dětí a manželka spisovatele i švédská autorka zoufale hledala čas a místo pro vlastní tvorbu a s posledním rokem života Plath se ztotožnila tak, že ho uchopila jako fiktivní autobiografii. Její vášnivé vyprávění v ich-formě zachycuje duševní stavy jiné, a přece blízké ženy disponující kritickým intelektem a bohatým rejstříkem emocí, pro niž byl život „cesta mezi popravištěm a nebeským rájem“. Ve vlasti manžela (už tehdy uznávaného anglického básníka Teda Hughese) si jako Američanka připadala cizí, v devonské vísce a v domácnosti se s dětmi cítila uvězněná, ohrožená Hughesovou milenkou a bez času na psaní. Bojovala se všemi i sama se sebou. Přesto se jí občas zmocnila euforie – a právě tak se ji snaží autorka představit. Blíží se přitom i jazyku Plath tak, jak ho známe z poezie, deníků a dopisů, přičemž některé slavné obraty přímo přejímá („Tady jsou moje ruce“). A „jejím“ hlasem, ale i s jistotou danou časem tedy může Cullhed tvrdit, že „ve srovnání se mnou Ted vybledne jako nežehlená, sepraná košile“.
Hana Ulmanová
Elin Cullhedová: Euforie
Přeložila Irena Kunovská. Argo, 398 stran
Mohlo být hůř
[image id=„200266260“ caption="Ivana Čornejová: Temno.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
