První turista

Když se Jules Verne pouštěl do psaní Cesty kolem světa za osmdesát dní, prozkoumali hrdinové jeho předchozích knih už leckterá podivná místa. Zamířili na Měsíc, do nitra Afriky i do hlubin moří. Byli to dobrodruzi disponující fantastickými vynálezy, které cosi táhlo pryč do neznáma, za nebezpečím, a hlavně daleko od civilizace. Phileas Fogg se však stal úplně jinou figurou.

Při jeho putování mu nepomáhají žádné sci-fi vynálezy a nevydává se nikam, kam lidská noha dosud nevkročila. Svět už je v roce 1872 relativně prozkoumaný, mnoha místy vede železnice i lodní spojení – a Phileas Fogg se už jen veze. Verne stvořil hrdinu, v němž je dodnes snadné se poznat. Kus Fogga s jeho nadřazenou přezíravostí vůči místům, která navštěvuje, si totiž dodnes v sobě nese každý západní cestovatel, kamkoli se vydá.

Jak v předmluvě k anglickému překladu z roku 1995 uvádí odborník na Verna William Butcher, místo průkopníka či vynálezce tu totiž máme najednou před očima turistu. Člověka, který se vydává na cestu, jejímž cílem vlastně není o moc víc než spatřit trochu exotiky, a především se včas vrátit domů. Cesta kolem světa za osmdesát dní má tak mimořádné postavení nejen ve Vernově díle. Po všech výpravách do neznáma a objevování bílých míst na mapách se tu náhle objevuje myšlenka, že svět je vlastně malý.

Po dobách, kdy bylo cestování vyhrazeno hrdinným mořeplavcům a…