Když se narodil autor tohoto komentáře, tak na Zemi žilo 4,5 miliardy lidí. V roce narození jeho editora dokonce jen 2,8 miliardy. Oba vyrůstali v časech široce sdíleného přesvědčení, že planeta jednoho dne množící se lidstvo neuživí, dojdou zdroje a nastanou hladomory.
Minulý týden OSN oznámila překročení dalšího milníku: už je nás osm miliard a každým dnem přibude 216 tisíc dalších. Zdroje přitom nedošly a jídla je dost. Populační exploze byla ohlášenou katastrofou, která se neudála. Planeta a lidstvo projevily více odolnosti a inovací, než se čekalo. Úroda díky novým zemědělským technologiím a semenům rostla rychleji než počet pozemšťanů a jejich nároků. Prognózy světové populace už proto nejsou strašákem (máme ostatně dost jiných hrozivých, zvláště klimatických scénářů).
Praktické pochyby
Růst životní úrovně vede v tzv. rozvojových zemích k podobné proměně rodin, jakou Evropa dobře zná. S tím, jak umíralo méně dětí, venkované se z polí stěhovali do měst a vlády zakládaly sociální systémy, poklesla i porodnost. Platí to i pro subsaharskou Afriku, kde se v minulých dvaceti letech zlepšil přístup dětí do škol i zdravotnictví, ale sociální zabezpečení zůstává na bedrech příbuzných. I tady průměrný počet dětí na jednu ženu klesl ze zhruba sedmi v polovině osmdesátých let na dnešních čtyři a půl. Počet obyvatel Země tedy dále stoupá, ale růst citelně zpomaluje.
Dá se namítnout, že v posledních třech letech počet hladovějících opět roste. Příčinou však není…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
