Jaké bylo studovat na FAMU v 60. letech, za normalizace, v 90. letech nebo na přelomu milénia?
Obrázek osobních dějin dávají dohromady odpovědi vybraných absolventů školy na jednu společnou otázku: Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka na FAMU?
Agnieszka Holland
režisérka (1966–1971)
Na FAMU jsem studovala uprostřed nové vlny. Samotná škola nebyla jako taková možná tolik zajímavá, ale všechno, co ji obklopovalo, ano. Československá nová vlna bylo jedno z nejdůležitějších období evropské a možná i světové kinematografie. Ve škole bylo cítit, že to tam bublá. A pražské jaro bylo vzrušující. Stávka probíhající na FAMU byla pro moji generaci formativní zkušeností – školou naděje i beznaděje zároveň. Učili nás zajímaví profesoři: Karel Kachyňa, Elmar Klos, Evald Schorm, literaturu přednášel Milan Kundera. Na to si hlavně pamatuji. Všichni jsme měli strach, že nás po prvním ročníku vyhodí, protože vyhazovali půlku nebo víc. Panoval neustálý vzrušující pocit, že je konec i začátek světa.
Tereza Brdečková
scenáristka (1977–1982)
Studovala jsem v té nejhorší možné době. U nás na střihové skladbě šla politika stranou a ideologickou masáž odnášely autorské obory, především režie. Ovšem normalizace byla vlezlá jako štěnice a nešlo ji ignorovat. FAMU vládly morální obludy, neschopný Antonín Kachlík a vysloveně zlý Jiří Sequens. Hlavními předměty byly marxismus-leninismus a tělocvik. Vše ostatní se dalo ošvindlovat, neboť pedagogové nechodili učit nebo byli opilí.
Nejvíce inspirativní byly páteční projekce A. M. Brousila v kině…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
