V hudbě skladatele Petra Bakly se úchvatným způsobem propojuje metodičnost s nekompromisností. Důkazem toho je i nové album Late Night Show, jež zachycuje tři kusy z rozmezí uplynulých deseti let. Mají společnou jak náladu postupující noci, tak to, že je zde hlavní pozornost upřená ke klavíru vynikajícího sólisty Miroslava Beinhauera.
Bakla, původně vystudovaný hudební teoretik se zájmem o soudobou klasiku, se na skladatelskou dráhu pustil ve chvíli, kdy se mu – jak sám říká – „udělal nápad“. Nezůstalo u jednoho a začaly se tvořit další, přičemž pro jeho autorské zrání byl zásadní nejen fakt, že sedm let vedl festival Contempuls, ale také blízkost k festivalu Ostravské dny, na jejichž repertoáru se jeho hudba brzy ocitla.
Hudba současných českých skladatelů vycházející na CD se počítá na jednotky. Bakla má to štěstí, že jeho skladby, které jsou ve své radikálnosti často velmi srozumitelné, nacházejí oblibu u publika a vydavatelství s nadžánrovými přesahy. V roce 2016 mu vinyl vydalo rakouské God Records a aktuální Late Night Show vychází pod hlavičkou vytříbené belgické značky Sub Rosa. V jejím katalogu se nacházejí současní skladatelé vedle lidové hudby celého světa, archivních nahrávek Marcela Duchampa, Jamese Joyce, Williama Burroughse nebo prvních desek slovinského Laibachu. Bakla mezi ně skvěle zapadá.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
