Poslední jízda

Francie opět vře. Ihned poté, co zemi zachvátily nepokoje odstartované zastřelením sedmnáctiletého mladíka při běžné silniční kontrole, se vydali reportéři ze všech koutů světa na místo činu. V centru zájmu jsou opět předměstí velkých francouzských měst a popisují se známé věci: chudoba, vysoká nezaměstnanost mezi přistěhovalci, pouliční gangy, nehostinné prostředí mezi paneláky.

Zrovna Nanterre, kde bydlel Nahel, a konkrétně jeho ulice na tom ale jsou o poznání lépe. Na toto předměstí na severním okraji Paříže vede přímá linka z centra metropole, je tu prostorná klimatizovaná knihovna, kde se mohl Nahel připravovat do školy a zdarma brouzdat po internetu, přes ulici pak sportovní centrum a okolo nově vysázené stromy.  

Přesto si místní obyvatelé reportérům stěžovali. Ne na chudobu, radnici nebo na Macrona. Opakovaně si stěžovali na až příliš horlivé používání síly ze strany policie, když někoho legitimuje. A na to, že kontroly vycházejí podle nich častěji na Araby nebo černochy než na zbytek populace. 

„Policajti nás zastavují jenom proto, že vypadáme, jak vypadáme,“ řekl reportérce The Economist v Nanterre mladý Francouz alžírského původu stejně jako Nahel. „Buzerují nás a vůbec nevědí, jak se chovat, aby neustále neohrožovali život člověka,“ ulevil si další pro list Le Monde. „Jsou to rasisti, nic než rasisti!“ křičel do kamery televize BMFTV na adresu policie další obyvatel čtvrti.