Zátah na heroin v Mikulově

Janu Malému přinesli objednané jídlo pár minut po dvanácté odpoledne. Právě když se chystal k prvnímu soustu, rozrazila dveře restaurace černě oděná postava se samopalem v ruce. Ve stejné chvíli vyskočili od několika stolků nenápadní pánové, vytáhli pistole a namířili je na tři odcházející hosty. Kolem samopalníka vběhlo do lokálu několik mužů v baretech a neprůstřelných vestách. Někdo zařval: „Nehýbejte se, policie!“

J. Malý si podle vlastních slov připadal „jako ve filmu“. Ale nebyl to film. Spolu s ostatními hosty se stal náhodným svědkem protidrogové akce Zátah. Českým a rakouským policistům se během ní podařilo zatknout dohromady pět šéfů gangu zabývajícího se pašováním heroinu.

Akce prý byla letos nejúspěšnějším případem protidrogové brigády české policie. Připravovala se v úzké spolupráci s rakouskými kolegy a šlo v ní o víc než jen o jednotlivou zásilku narkotik. Policie se dostala na stopu bossům jedné ze stezek tzv. balkánské cesty, kterou se přes nás pašují drogy z jihu na sever a na západ. „Podařilo se nám zjistit, kde se sejde vedení celého gangu,“ říká kapitán Jiří K., který celé akci velel. Od agentů policie zjistila, že sraz části pašeráků bude v mikulovském hotelu U Rohatého krokodýla, druhá skupina se měla sejít v Poysdorfu za rakouskou hranicí. „Měli jsme přesně naplánováno, kde bude který policista sedět a jak zasáhneme my z ulice,“ říká Jiří K. Jenže hodinu před začátkem akce se zjistilo, že hotel má sanitární den. Celý plán se najednou zhroutil. Policisté běhali po Mikulově a hledali „své muže“, až jednoho zaregistrovali ve Snack baru u náměstí. „Na nový plán jsme měli patnáct minut,“ říká Jiří K. Bar byl plný lidí, seděly tam i rodiny s dětmi. Část zásahové jednotky se v lokále rozptýlila mezi hosty, zbytek venku zasedl do aut. „Všichni, co měli přijít zvenčí, byli v černých uniformách s nápisem Policie,“ říká Jiří K. – to proto, aby pašeráci po eventuální přestřelce nemohli tvrdit, že nevěděli, kdo proti nim stojí. Akce začala chvíli po poledni. Do restaurace nejprve vešel dohodnutý muž, jehož příchod znamenal, že venku jsou všichni připraveni. Velící policistka ve Snack baru dala krátce nato signál přes vysílačku ukrytou v kabelce, že se „zásah“ rozjíždí. „Vlítnul jsem dovnitř se samopalem v ruce. Kolegové pracovali bezchybně. Jeden z bossů byl Čech, druhý Albánec z Kosova, oba měli pistole, ale nestačili je ani vytáhnout. Hosté trochu zmatkovali, pár lidí nevědělo, co se děje. Tak jsem zařval POLICIE a v ten okamžik všichni ztuhli,“ dodává policista.

Mikulovské náměstí je vlastně jen úzká ulice, pozvolna se zvedající k mariánskému sloupu. Snack bar je pár kroků od něj, domorodci mu říkají Šnek. Má vysoký, klenutý strop. Podél zdi je rozmístěno pět dřevěných stolů, přikrytých červeným plátěným ubrusem. U stěny proti vchodu stojí umělá palma. „V deset hodin jsem otevřela a na terasu si hned přišli sednout ti tři,“ říká dvaadvacetiletá číšnice Lenka. „Říkali, jakou tady máme zimu. Že prý na Kypru je tepleji. Napadlo mě, co je to za machry, když se chlubí, že byli na Kypru,“ směje se Lenka. Akce protidrogového komanda prý proběhla tak rychle, že se ani nestačila vzpamatovat. Přece jen ale nebyla tak otřesená, aby za skupinkou odcházejících nezavolala: „A kdo mi tu útratu zaplatí?“ Jeden z policistů se vrátil a řekl: „Spočítejte mi to i za ně!“ Platil kolem šesti set...