Příliš rychlá změna

V roce 2016 jsem měla krizi. Byl to hned první rok mého doktorátu, přijela jsem do Jižní Afriky – a – nepřipluly,“ říká Petra Nevečeřalová. Pro svoji doktorskou práci na Přírodovědecké fakultě UK si zvolila v Česku neobvyklé téma: výzkum velryby jižní, až osmnáctimetrového savce migrujícího vodami jižní polokoule. „Neměla jsem moc peněz, mohla jsem si pronajmout jen malý domeček na pláži bez topení. V noci mi zamrznul čaj na stolku. Koukala jsem na to strašně drahé vybavení pro odběr vzorků, neměla jsem co dělat a chtěla jsem to vzdát.“

Krizi jí pomohlo překonat nasměrování, o němž v jejím případě není pochyb už mnoho let. O velryby se začala zajímat v dětství, v Ústí nad Labem, kde vyrůstala. „Jakmile jsem se naučila psát, dělala jsem si výpisky z odborných knih. Na základní škole se mi děti kvůli tomu smály a trošku mě i šikanovaly. A někdy se mi smáli i učitelé. Když jsem pak mohla začít dělat, co jsem chtěla, bylo to příjemné zadostiučinění.“

Příležitost Petra dostala poprvé už na střední škole, kdy se na filmovém festivalu seznámila s Jihoafričanem, který v Mosambiku organizoval potápění s velkými mořskými savci, a pozval ji na výlet. „Bylo mi šestnáct, maminka se ale uvolila, že poletí se mnou. Byl to tenkrát bohem zapomenutý kraj, žily jsme v chatrči a spaly v písku ve spacáku.“ Nakonec jim zmíněný Jihoafričan doporučil kontakt v rodné zemi a matka s dcerou přeletěly do Kapského Města, kde Petra začala pomáhat na turistických lodích nabízejících pozorování velryb. Od té doby tráví v Jihoafrické republice prakticky každé léto.

Jejím oborem je molekulární ekologie, především ochranářská genetika. Velryba jižní díky zákazu lovu z roku 1935 už příliš ohrožena není, její populace se zotavily, přesto je důležité ji zkoumat. Je totiž velmi citlivá na změnu klimatu. „Je takovým jejím lakmusovým papírkem,“ říká vědkyně.