Digitální přijímačky dlouho nevznikaly, protože se nikdo nesnažil jako táta

Na digitální přihlášky na střední školy se dlouho čekalo. Změna přišla až po loňském jaře, kdy silné ročníky zaklepaly na dveře nepřipraveného papírového systému, který přestal stíhat. Na blížící se vlnu upozorňovali znalci terénu roky, ale až přímá zkušenost s důsledky a obava, že by se podobná situace mohla letos na jaře opakovat, přiměly politiky k jednání. Iniciativy se pak chopil ředitel Cermatu Miroslav Krejčí, toho času ve funkci necelý rok. Řekl, že systém dodá. Jenže najít dodavatele skrze veřejnou soutěž se ukázalo jako úkol, jehož splnění by znamenalo nestihnout systém připravit včas.      Jeden z neúspěšných soutěžících se odvolal a po přepočítání lhůt bylo jasné, že takto digitální přihlášky v roce 2024 nebudou. Krejčí coby zkušený státní pracovník přes IT tak vzal vývoj do vlastních rukou, sestavil tým (do nějž v krizových chvílích nastoupil i jeho nezletilý syn) a systém státu (nazvaný DiPSy) dodal. Kvůli technickým obtížím o den později, než slíbil – a právě zpoždění i fakt, že s některými úkony pomáhal jeho potomek, veřejnost až nečekaně pobouřily. O svých zkušenostech se státní správou a negativní publicitou mluví otec Miroslav se synem Ondřejem ve dvojrozhovoru.

Jste z východočeského Letohradu a chodíte na střední školu v Pardubicích, jaká byla vaše zkušenost s přijímačkami?

Ondřej Krejčí: Nic zvláštního na nich nebylo, jen bylo náročné dělat dva dny za sebou zkoušky daleko od domova.