Ne Evropská komise green dealu, ale komise války

Pokud někdo koketuje s pocitem, že volby do Evropského parlamentu budou opět dost nuda a že vlastně nedává velký smysl si jimi kazit víkend, měl by se podívat, jakou změnu prodělal svět za posledních pět let.

Na jaře 2019, kdy se volilo naposledy, se politické strany v předvolební kampani strachovaly, aby se dostatečně rychle digitalizovalo, nebrzdil nás nadbytek byrokratů, Brusel netlačil na další integraci nebo nám nemluvil do přijímání azylantů. Veřejnost ještě neznala pojem green deal a plány na výrazné snížení emisí skleníkových plynů zněly jako hudba daleké budoucnosti. Pokud jde o Rusko, tam se řešilo hlavně to, zda není čtyřletý trest pro jeho sportovce za státem organizovaný doping příliš přísný.

Také moc nebylo zvykem starat se o to, kdo obsadí posty ve vedení EU. Dnes je složení příští Evropské komise horkým tématem voleb, do něhož promluví i mandáty rozdělené v Česku. Přitom se dlouho mělo za to, že hlavním tématem bude postoj ke green dealu. Vývoj kolem ruské agrese ale všechno mění: příští šéf nebo šéfka komise nemohou být primárně poměřováni jen svým postojem k protiemisní zelené dohodě, ale také k hrozbě války, která může už v době jejich úřadování přeskočit na území EU. Přitom se nezdá, že by české politické strany stály ohledně této hrozby pevně nohama na zemi.