0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Rozhovory24. 3. 2024

Pastoral Brothers – Prudiči jako Ježíš nebo Jan Hus nikdy neskončili dobře

S evangelickými faráři a youtubery Jakubem Helebrantem a Karlem Müllerem o Velikonocích plných zajíčků a vajíček, provokaci jako součásti biblické tradice, posílání faktur katolíkům a o tom, že Bůh je cool

Autor: Milan Jaroš

Teologie bez ochrany, Beer&Bible, Biblické bizáry… videa, podcasty, memy, knihy. Fanoušky mají Pastoral Brothers napříč věřícími z řad evangelíků i katolíků a stejně tak ateistů, žen i mužů, mladších i starších ročníků. I když, jak říkají, těch mladých by mohlo být víc. Jakub Helebrant a Karel Müller se v rozhovoru před začínajícím velikonočním týdnem často smějí, pošťuchují se, sem tam si skáčou do řeči, zároveň si v odpovědích „nahazují“ a vzájemně se doplňují. Očividně jsou výborně sehraná dvojice s dobře nastavenou „chemií“. Jsou jediným farářským youtuberským kanálem u nás a zároveň by se mohlo zdát, že žádné téma jim není svaté. Často jsou ironičtí, ne však prvoplánoví. A na obracení na víru si nehrají. „Tohle si musí vyřešit každý sám, je to věc mezi ním a Bohem,“ říkají.

Byli jste třídní šašci?

Jakub Helebrant: Já jsem třídní šašek byl. Ale disciplinovaný. Povahou jsem, jak se říká, mírný introvert, který se rozjede jen v bezpečném prostředí. Takže jsem neměl problém bavit spolužáky, učitele, ale na druhou stranu jsem nijak extra nezlobil; tudíž typický tolerovaný třídní šašek v mezích zákona.

Karel Müller: Já vůbec. I když… možná jsem to v sobě měl hodně skrytý. Na gymplu jsem učitele spíš prudil. Pravda je, že teď šaškuju na té druhé straně, učím na naší evangelické základce, tam musím nějak zaujmout. Teď jsem si třeba stavěl svíčku nad hlavu, foukal jsem kolem sebe bubliny, abych děckám ukázal, co je to Duch svatý. Takže teď jsem takový třídní šašek.

A co vám nejvíc pomohlo k úspěchu jako youtuberům? Taky šaškování, váš styl, nové komunikační technologie, všechno dohromady?

Jakub Helebrant: Nejsme jediní, kdo pracuje se sociálními sítěmi a videi, už před námi tu byly podobné pokusy, jen hrozně vážné, důstojné: něco ve smyslu „tak já vám teď povím, jak to s tím Ježíšem je“. Nám se to nakonec povedlo skrze sebeironii, lehkost a humor. Češi mají zkrátka jízlivý a břitký humor rádi. A naše sociální sítě jsou na tomhle v podstatě postavené.

Takže děláte „český“ humor? Nebo spíš absurdní humor à la Monty Python?

Jakub Helebrant: S Monty Python bychom se nesrovnávali. Oni jsou skutečně nedostižní, mají úžasný humor. Ale na druhou stranu David Vávra nám jednou řekl, že jsme taková „evangelická Soda“. To nás hodně potěšilo.

 O humoru se právě nedávno vedla u nás velká debata – o tom, kdy je a má být „korektní“ či „nekorektní“. Jestli je to nutnost pro posouvání tabu, i když pro někoho už to může být přes čáru. Na jednom z vašich starších videí to třeba vypadá, že děláte něco, co připomíná masturbaci, ale to „jen“ leštíte Bibli před kázáním…

Karel Müller: To jsme vykradli ze Snowboarďáků.

… nebo vysvětlujete neposkvrněné početí a použijete výraz, že Panna Marie byla „děvka“. Kde tedy máte hranici?

Jakub Helebrant: Nám ironie a sarkasmus pomáhá zvládnout věci, které jsou už mimo naši moc. Tehdy to prostě zlehčíme, je to kompenzační mechanismus. Když se dějí nějaké věci ve společnosti nebo v politice, prostě to potřebujeme proměnit, abychom se tomu zasmáli a mohli vůbec fungovat. Kdyby člověk musel brát všechno vážně, tak by tady asi nemohl ani žít. Takže hranice máme právě tam, kde je někdo slabší, znevýhodněný, bezmocný.

Karel Müller: Nejčastěji si srandu děláme ze sebe, ze svých náboženských obsahů. Teďka zrovna řešíme, jestli si můžeme ještě dělat srandu z KDU, protože už spadli do té kategorie slabých a bezmocných.

A ta Panna Marie?

Karel Müller: Ona tak byla vnímána. My jsme vlastně neudělali nic jiného, než že jsme převyprávěli biblický příběh bez růžových brýlí, bez toho balastu, který na sebe církev za ty tisíce let nabalila: že Panna Marie je ta nejsvětější, napůl bohyně na nebesích, nedotknutelná. Hlavně o ní neříct nic ošklivého. Ale že rodila v chlívku v šílených podmínkách, že jí hrozilo ukamenování od vlastních lidí, že se jí i Josef chtěl nejdříve zbavit, protože není jasné, jak k početí přišla, nikdo jí nevěří, je mladistvá, a pak jí přijdou chlápci z východu něco dávat a je to najednou porod snů…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Zraněné SlovenskoZobrazit články