Objevení čtyřsetletých buků připomíná, že zdejší lesy jsou starší a důležitější, než si myslíme

Postarší černá škodovka se namáhavě kodrcá po lesní cestě vedoucí do mírného kopce. Přejíždí přes spadané větve, kameny i závěje suchého listí, ale nakonec narazí na nepřekonatelnou překážku v podobě spadlého stromu, a dál už musí posádka pokračovat pěšky. Nacházíme se nedaleko od Horního Jiřetína na svazích východních Krušných hor a naším cílem je les, ve kterém roste nejstarší známý buk v Česku, jejž tu nedávno objevila skupina vědců. Zjistili, že už tu je více než 470 let a pamatuje tedy třeba vládu císaře Rudolfa II. 

Navzdory této výjimečnosti však není snadné ho najít. Všude kolem se tyčí majestátní šedé buky a z pohledu laika vypadají všechny skoro stejně. Vojtěch Čada z Katedry ekologie lesa na České zemědělské univerzitě (ČZU), který strom s kolegy letos v lednu vypátral, nás k němu ale dovede.

Starými lesy se zabývá už dlouho, zkoumal například jehličnany na Šumavě nebo v okolí Pradědu v Jeseníkách, aktuálně se s kolegy zaměřuje na porosty, které stojí mimo známé přírodní rezervace – a tedy i stranou pozornosti široké veřejnosti. 

„Všichni znají Boubínský a Žofínský prales na Šumavě, ovšem o starých lesích ležících mimo rezervace se toho moc neví, což chceme změnit,“ říká vědec. Jde o části hospodářských lesů, ve kterých je povolená těžba dřeva a mnoha z nich tak hrozí vykácení. Čada s kolegy se snaží zmapovat, kde se tyto zachované zbytky starých lesů vlastně nacházejí, jakou hodnotu mají z pohledu životního prostředí i budoucnosti planety, aby stát mohl případně rozhodnout o jejich ochraně. „Chceme nejen zjistit, kde jsou a jak jsou staré, ale také to, jestli jejich význam pro přírodu není mnohem větší, než se jim přisuzuje,“ popisuje Čada misi. 

Hledání starých lesů přitom není jen okrajovým koníčkem, jímž se zabývá hrstka vědců a ekologických aktivistů bojujících proti konzervativním lesníkům. Na tom, zda je dokážeme vypátrat a udržet, závisí i to, zda v naší krajině přežije řada vzácných živočichů, potřebovat je budeme i v boji s klimatickou změnou. K jejich zachování jsme se navíc zavázali i v rámci strategií Evropské unie, zároveň jde o extrémně citlivé politické téma, ve kterém se spolu střetávají často protichůdné zájmy ochránců přírody a majitelů lesů. 

Nejde o jeden strom

Po chvíli chůze odbočujeme z lesní cesty do prudkého svahu, kde konečně spatříme buk starý 470 let, kvůli němuž jsme přijeli. Výškou i šířkou kmene se tolik neliší od svého okolí, ale Čada upozorňuje na jeho korunu, která se rozvětvuje do všech světových stran, což dokazuje, že v minulosti stál osamoceně a byl tu tedy dříve než okolní, dvě stě až tři sta let staré buky. Přesné důvody, proč tu dokázal přežít tak dlouho, nejspíš nikdy nezjistíme. „Určitě měl štěstí, že ho nepoškodily vichřice ani paraziti. Zároveň nebyl pokácen dřevorubci, což zase možná souvisí s tím, že se nachází v těžko přístupném svažitém terénu,“ nastiňuje Čada varianty.

Vědci si lokalitu vybrali na základě historických údajů z lesnických map, které ukazují přibližné stáří jednotlivých částí lesa po celé republice. České lesy jsou převážně hospodářské, což znamená, že se na nich stromy pravidelně obměňují. Lesníci je většinou nechávají dorůst do stáří maximálně 120 let, pak je vytěží a na jejich místě vysázejí nové. V některých oblastech se však z různých důvodů udržely i starší porosty staré dvě stě let i více. Právě taková místa vědci z univerzity hledali pro svůj výzkum a popisu odpovídal i bukový les v Krušných horách. Na vytipovaném území pak pomocí speciálních nástrojů ručně navrtali zhruba čtyřicet stromů, z nichž vytáhli tenký proužek dřeva a z něj podle letokruhů určovali jejich stáří – a tak se dostali až k prastarému buku.