0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Téma14. 4. 2024

Nejdůležitější česká mise v novodobých dějinách

Zákulisí českého hledání zbraní pro Ukrajinu

Teď, anebo nikdy (Ukrajinský voják pracuje s dělostřeleckou municí ráže 155 mm, Doněcká oblast, srpen 2023)
Autor: Profimedia

Prezident Petr Pavel svá slova původně neplánoval. Je pravda, že se tak jako tak chystal účastníky letošní Mnichovské bezpečnostní konference burcovat k větší podpoře Ukrajiny, nakonec ale svojí řečí strhl lavinu větší, než si sám dokázal představit. Tedy především jedním konkrétním číslem: do mikrofonů nečekaně oznámil, že Česko našlo v různých zemích po celém světě 800 tisíc kusů dělostřelecké munice, kterou by chtělo co nejdříve s pomocí dalších států vykoupit a dodat Ukrajině. 

Zájem o Česko byl rázem skutečně nečekaný. Diplomatům a úředníkům se vzápětí začaly hlásit další země, které se chtějí do muniční iniciativy zapojit. Malí Litevci dali podobnou částku jako velká Kanada, množstvím peněz překvapili i Portugalci, Německo se silně zapojilo, Francie zatím sonduje terén. V rozhodující chvíli, kdy Ukrajině zoufale dochází munice a její prezident Volodymyr Zelenskyj teď poprvé veřejně mluví o tom, že Kyjev může kvůli tomu ve válce s agresorem prohrát, může jít o přelomovou misi. A i když se pro většinu světových politiků nebo českou a mezinárodní veřejnost jednalo o naprosté překvapení, iniciativa je ve skutečnosti výsledkem dlouhé zákulisní práce několika konkrétních lidí, kteří postupně našli způsob, jak může země s omezenými prostředky opatřit životně důležité zbraně na obranu svobody. Následující rekonstrukce do toho nabízí unikátní vhled.

Sklady těch druhých

Oblíbená pražská rocková hospoda U Suchý dásně nepochybně zažila tisíce rozmanitých rozhovorů svých štamgastů, ten, který se tu odehrál osm dní před Vánocemi v roce 2021, ale možná pohne dějinami. I když to jeho účastníkům tehdy nedocházelo, protože si sem původně, tak jako každý rok, skočili před blížícími se svátky hlavně na nezávazný pokec u piva. 

Na jedné straně stolu seděl v té době náměstek ministryně obrany Tomáš Kopečný, na druhé straně dva jeho dlouholetí přátelé ze státní správy. Probírali kdeco, jak jde život, co rodiny a děti. Pivo střídalo pivo, ale protože jejich hlavním zájmem byla vždy obrana a zahraniční politika, stočila se brzy rozmluva na tohle téma. Doba byla mimořádně pochmurná, pár kilometrů od ukrajinských hranic už dva měsíce stálo připraveno k útoku 150 tisíc ruských vojáků a nikdo z přítomných mužů nepochyboval, že dojde k nejhoršímu.

V jednu chvíli vytáhl jeden z Kopečného kamarádů telefon a ukázal na něm čerstvý článek ruské agentury RIA Novosti řízené z Kremlu. Nemusel ho překládat, všichni u stolu rozuměli rusky, takže si společně četli, že v Česku přichází nová vláda Petra Fialy, která bude určitě „vyzbrojovat ukrajinské nacisty“, a ti pak budou českými zbraněmi páchat zločiny na rusky smýšlejícím obyvatelstvu Ukrajiny. Text obsahoval konkrétní výčet zbraní, které chce Praha Kyjevu dodat, od vozidel bojové pěchoty přes houfnice až po salvové raketomety. 

„Zasmál jsem se tomu, protože jsem věděl, že to tak není,“ vzpomíná Kopečný, muž, který měl na ministerstvu obrany roky na starosti průmyslovou spolupráci, jejíž součástí byly i časté cesty na Ukrajinu, komunikace se zbrojaři a zbrojní zakázky. V dalších minutách trojice spekulovala, co Rusové textem sledují, skutečný důvod však nebylo možné od podskalského stolu zjistit. „Přišlo mi ale, že by bylo skvělé, kdyby to, co se píše v tom článku, byla skutečně pravda. Ukrajina totiž byla ve velkém ohrožení,“ popisuje Kopečný první záblesk inspirace, jakou si ruští autoři textu jistě nepředstavovali.

Článek nedal Kopečnému přes Vánoce spát. Hned na začátku ledna si proto do své kanceláře s výhledem na Pražský hrad zavolal dva kolegy, ředitele Agentury pro mezivládní obrannou spolupráci (AMOS) Aleše Vytečku a jeho zástupce Benjamina Žigu. AMOS, integrální složka ministerstva obrany spadající pod vedení úřadu, má na starosti zprostředkovávání obchodů s vojenským materiálem, a Kopečný měl pro své kolegy úkol. Řekl jim, že by bylo fajn, kdyby mělo ministerstvo v dané situaci podrobný přehled, jaké zbraně se vedle armádních skladů nacházejí také u soukromých zbrojařů. I ti totiž mají své vlastní sklady a v nich zbraně a vojenský materiál, které chtějí v budoucnu prodat. Kdyby válka začala, mohlo by se to hodit, vysvětloval kolegům Kopečný. 

Vytečka se Žigou tedy obeslali zbrojaře s dotazem, jaké zbraně mají doma k dispozici, co a kam prodávají do zahraničí, a také, co by bylo odtamtud možné nakoupit. V polovině ledna měl tak Kopečný v počítači jednoduchou excelovou tabulku s řadou zbraňových položek. Na obraně jí začali časem přezdívat „shopping list“, tedy nákupní seznam, a jak Respektu říká vrchní velitel armády, prezident Petr Pavel, právě někdy v této době se začala institucionálně rodit současná muniční iniciativa. „Běží již od počátku ruské agrese, když jsme si jako republika uvědomili, že toho nemáme možnost dodat mnoho z vlastních skladů. Už tehdy na ministerstvu obrany začali hledat cesty, jak vojenský materiál sehnat i jinde,“ říká Pavel.   

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Zraněné SlovenskoZobrazit články