Když se probudím, je to tam

Pane prezidente, jak se vyrovnáváte s vražděním na filozofické fakultě, kde proti pachateli zasahovaly stovky vašich mužů a žen a vy jste tam byl přítomný také – zdá se vám o tom v noci?

Já bych chtěl říct, že jsem tam byl pár minut po střelbě a minimálně v těch prvních dnech a večerech byla retrospektiva naprosto neúprosná. Pořád se vám vrací celá řada informací, přemýšlíte nad tím, co se stalo a proč se to stalo. Jestli jsme mohli udělat něco jinak. Neřekl bych, že se mi to dostávalo do snů, spíše když usínám nebo když se probouzím a hlava mi zapne, hned je to tam. Hlavně to, jaké kroky do budoucna bychom mohli udělat, abychom ještě trochu zlepšili naši připravenost a pokusili se takovým šíleným zvěrstvům předejít.

Řada policistů pracovala v obrovském stresu, viděla hrozné věci a musela později vyhledat terapeutickou pomoc. Vy ne?

Musím říct, že mám tady kolem sebe na policejním prezidiu skvělý tým, moje náměstky, mou kancelář, odbor komunikace, ti jsou včetně mé manželky ten nejúčinnější terapeutický tým. Pomáhají mi přejít od emocí do racionální roviny. Takže jsem profesionální psychologickou pomoc nevyhledal.

Proč bylo potřeba, abyste na místě střelby byl od začátku? Co v takovou chvíli policejní prezident v terénu dělá, vstupuje nějak do vedení zásahu?

Na místě byly složky integrovaného záchranného systému. Systém je postaven na tzv. veliteli policie, který, když k něčemu takovému, jako byla střelba na filozofické fakultě, dojde, vydává rozkazy. V tom prvním okamžiku je to velitel družstev pohotovostní motorizované jednotky, která jsou tam rychle, má většinou velké zkušenosti, řídí, koordinuje přítomné policejní síly, komunikuje s ostatními složkami, jako jsou zdravotníci a hasiči. Do toho tam přijíždí odpovědný důstojník za danou oblast, teď to bylo obvodní policejní ředitelství pro Prahu 1.

Co ale dělá policejní prezident?

Když jsem se tam vydal, první bylo, že jsem volal krajskému policejnímu řediteli, abych získal informace. Mluvil jsem také s šéfem národního operačního centra, který průběžně zpracovával časovou osu nejvýznamnějších událostí. Na základě toho jsem informoval ministra vnitra, protože ten ze zákona zodpovídá za vnitřní bezpečnost. Na místě jsem se snažil získat celkový přehled, byl jsem v kontaktu s velitelem záchranky a hasičů, přesvědčoval jsem se, že spolupráce funguje. Doptával jsem se na velikost perimetru, kde policie zahrazovala přístup k místu, aby mohla provést zákrok a ochránit další lidi v okolí. A mojí úlohou také bylo udělat bariéru mezi zasahujícími policisty a třeba novináři a dalšími veřejně činnými osobami, udělat vše pro to, aby měli klid na práci, cítili důvěru k tomu, co dělají.

Dostali bychom se na něj

Co dnes víte o vrahových motivech?

Probíhá trestní řízení, máme celkem dvě dozorující státní zastupitelství a tři dozorující státní zástupce. Ti si vyhradili právo informovat. Před naší poslední tiskovou konferencí minulý týden jsem požádal náměstka pražského policejního ředitele, aby se státních zástupců zeptal, co můžeme a nemůžeme říct. Podle toho jsme postupovali. Platí zároveň, že celou řadu věcí sdělíme na konci celého trestního řízení. Co se týká motivů, mohu říci, že u vraždy muže s kojencem v Klánovicích, která předcházela střelbě na filozofické fakultě a je za ní tentýž pachatel, jsme mohli stoprocentně vyloučit vztahový motiv.

To znamená, že o tom už leccos víte. Zkoušel si vrah v Klánovicích, jestli dokáže zabíjet?

Nevím, jestli si to zkoušel, nebo ne. Bylo to každopádně jeho první doložitelné protiprávní jednání a víme, že k zavražděným ani k místu neměl žádnou vazbu. Vybral si je zcela náhodně.

V dopise, který jste později nalezli v jeho domě, a v kopii u něj poté, co spáchal na filozofické fakultě sebevraždu, se o důvodech nic neříká?

Dopis je důkaz zajištěný v trestním řízení a já zaprvé ani osobně neznám jeho přesný obsah. A zadruhé, kdybych ho znal, tak o tom nemůžu mluvit.

Řekli jste, že po Klánovicích jste zúžili skupinu podezřelých na čtyři tisíce lidí, mezi nimi jste měli také vraha. Co jste ještě potřebovali k tomu, abyste ho dopadli?

Máte pravdu, na základě expertiz, zejména ve vztahu k použitému střelivu, jsme zjistili druh zbraně a to, že ji má v Česku legálně registrováno zhruba čtyři tisíce osob. Tito držitelé nebyli podezřelí, ty bylo potřeba z této skupiny vytipovat.

K tomu vám zbývalo udělat co?

První vás zajímá, kde kdo bydlí, jestli má vztah k místu trestného činu. Postupujete prostě od místa, kde k trestnému činu došlo. Pak se zabýváte tím, jestli někdo nemá náhodou nějaký škraloup z minulosti, jestli se nedopustil protiprávního jednání.

Z toho vyplývá, že než byste vraha našli, trvalo by to delší čas.

Dostali bychom se na něj, ale později.