0:00
0:00
Kultura11. 2. 20248 minut

Kolik stresu obnáší být Američanem

Trojice Green Day na novince Saviors navazuje na to nejlepší ze své tvorby a nepřestává glosovat politické proměny Spojených států

Úvodní kytary a bicí znějí takřka jako fanfáry, do kterých zpěvák Billie Joe Armstrong bez obalu zahlásí: „Americký sen mě zabíjí.“ Od doby vydání jejich průlomového alba Dookie uplynulo třicet let, od velkolepého a společensky rezonujícího American Idiot už nás dělí let dvacet – a na novince Saviors jako by trio Green Day spojovalo něco z obou těchto desek. Je tu teatralita, chaos, nadhled, sarkasmus i kritika současných Spojených států – to vše zabalené do průrazných poppunkových melodií.

Stává se velmi zřídka, že by úspěšná kapela dokázala vystihnout a pojmenovat ducha doby víckrát než jednou za svoji kariéru. Ovšem Green Day se přesně tohle podařilo jak v roce 1994, když reflektovali zmatení generace X, tak v roce 2004, když zachytili deziluze z bushovské Ameriky po 11. září. A překvapivě nejsou mimo ani v roce 2024. Stále dokážou třeba i změnou jediného slova způsobit pozdvižení – třeba když v novoroční televizní show aktualizovali text singlu American Idiot a místo „nejsem součást buranské agendy“ Armstrong v reakci na Trumpovu předvolební kampaň a slogan „Make America Great Again“ zazpíval „nejsem součást MAGA agendy“.

S kořeny v punkové scéně a smyslem pro chytlavé refrény Green Day kontinuálně glosují proměny Spojených států ve 21. století. A na bezmeznou popularitu tria má dozajista vliv i to, že jejich vzdor není konfrontačním vzdorem intelektuálů a revolucionářů, ale spíš drzounskou satirou s vyplazeným jazykem. Než aby autoritám spílali, raději se jim vysmívají, což je i případ novinky Saviors.

Během uplynulých třiceti let se z nich díky tomu až nečekaně stala ta nejvytrvalejší, přitom politicky nejkonzistentnější kapela. Navíc platí za komerčně nejúspěšnější veličiny pop punku, vyprodávají stadiony a jejich alb se po celém světě prodalo téměř ke stovce milionů, což je řadí do podobné ligy, v níž se nachází Adele nebo Coldplay. To je celé dost překvapivé vyústění pro partu, která se v roce 1987 – ještě na střední škole – pojmenovala podle slangového označení dne věnovaného výhradně poflakování se a hulení trávy.

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat