Ekologie jako třešnička na dortu

Jak připomíná tento týden zveřejněný dokument Nalezeni na ztraceném, minulé léto na Šumavě probíhala blokáda proti kácení stromů údajně napadených kůrovcem. A jak naznačuje současné dění v našem největším národním parku, loňská historie se zřejmě bude opakovat.

Hlídky ekologického Hnutí Duha už objevily na Šumavě jedovatými pesticidy napuštěné pasti na brouka kůrovce, což je opatření z hlediska zákona dost sporné a z hlediska smyslu národního parku naprosto destruktivní. Národní parky jsou tu od toho, aby v jinak hustě civilizované krajině dostaly volnost samovolné přírodní procesy. Lidské zásahy v národních parcích se tedy mají omezit na minimum. A když už se zasahuje, tak rozhodně ne brutální chemií.

„Dočasný“ (už přes rok) ředitel NP Šumava Jan Stráský ale tohle zjevně nechápe a stejně to nechápe ani ministr životního prostředí Tomáš Chalupa (jinak by už fanatického regulátora přírody Stráského už dávno odvolal).

Nepoučitelnost současných správců Šumavy je ale především ukázkou širšího trendu, jakým se od posledních voleb ubírá v Česku ochrana životního prostředí. Ministerstvo škrtí peníze na výukové aktivity, odvolává své zástupce z mezinárodních ochranářských organizací a nenápadně dává prostor výdobytkům civilizace například v podobě souhlasu s dálnicí vedenou přes řeku Sázavu nebo stavbou lanovky v nejpřísněji chráněných zónách Šumavy.

Už to sice neprovází tak vyostřená antiekologická rétorika jako v minulých desetiletích, ale v podstatě se tak navracíme do devadesátých let, kdy – slovy tehdejšího premiéra Václava Klause – byla ochrana životního prostředí jen „třešnička na dortu“ (dortem rozuměj nezbytnou ekonomickou základnu, třešničkou vše zbytné ostatní).

Takže vítejte v minulosti.