Když Ježíš spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci.
Rozhlédl se po nich svým věcně chladným pohledem (byl totiž konservativec) a učil je.
Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“
Učedníci přikývli.
Já však pravím vám: „Nebuďte sentimentální. Nepřítel musí zemřít. Pokud ho to před smrtí bolí, tím lépe. Chápete, gentlemani?“
Učedníci přikývli.
„A kdo je největší nepřítel?“ zeptal se učedník Roman.
Ježíš mu odpověděl: „Levičák. Protože fňuká. Navíc si vymýšlí všelijaké menšiny – rasové, etnické, sexuální, genderové – vydává je za oběti a pak nad nimi fňuká ještě víc.“
„No to by jeden blil,“ odpověděl učedník Roman.
„Správně,“ děl Ježíš. „Levičáky nesnáším. Z tebe, Romane, udělám svého poradce.“
Pak se Ježíš obrátil na ostatní učedníky a učil je dál.
„Vy jste konservativci země. Mějte dobré způsoby, protože když ani vy je nebudete mít, kdo jiný bude konservovat?“
Učedníci přikývli. Oblékli si dobře padnoucí smokingy, do pouzder zastrčili Beretty 418, nasedli do nedaleko zaparkovaných vozů Aston Martin DB5 (ti mladší z nich ale měli bavoráky) a vyrazili šířit toto evangelium do všech koutů země.
Vždycky když odpráskli nějakého nepřítele, dali si skleničku. Když to nepřítele bolelo, dali si skleničky dvě.
Protřepat, nemíchat.
Zdroj: http://joch.blog.idnes.cz/c/290407/Atentat-to-nebyl.html
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
