Vládnout s komunisty není legrace, zjistili sociální demokraté. Ukázal jim to pokračující experiment s krajskými koalicemi. Zvlášť ostře je to nasvíceno v jižních Čechách, kde proti tandemu KSČM – ČSSD vedou už třetí měsíc vytrvalé protesty studenti.
Dnes už bývalou jihočeskou krajskou radní pro školství, komunistku a učitelku matematiky Vítězslavu Baborovou šlo ještě hájit slovy, že má dostat šanci prokázat, co umí. V krajském zastupitelstvu zasedala osm let, školství bylo vždycky její téma, je to kompetentní politička, říkal o ní sociálnědemokratický hejtman Jiří Zimola.
Lokální Týdeník Strakonicko sice přinesl informaci, že jako učitelka dostala v roce 2007 trest za „porušování zákazu prezentace politických stran ve škole“:
Šlo ale zjevně o odhalení malého kalibru.
O dost těžším kalibrem už ale bylo zjištění, že komunistický radní (pro rozvoj venkova a zemědělství) Václav Kučera byl rezidentem StB, tedy vysoce výkonným a spolehlivým spolupracovníkem tajné policie, která měla za úkol zastrašovat a likvidovat opozici proti komunistické diktatuře.
Hejtman Jiří Zimola se možná jeví jako protřelý technolog moci, který je schopný před sebou i veřejností hájit kdejaký pochybný krok. Tohle bylo ale zjevně moc i na něj. Původní profesí učitel dějepisu, který zažil pád starého režimu v roce 89 jako student prvního ročníku pedagogické fakulty, vyzval Kučeru k rezignaci.
Tím zároveň ohrozil krajskou vládní koalici, protože komunisté se zprvu za svého radního postavili (včera ale Kučera rezignoval).
Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka to pro Hospodářské noviny okomentoval diplomatickými slovy, že komunisté nejsou schopní „obsadit kvalitně pozice, které jim připadly na základě koaličního vyjednávání“. A vyslovil prý otázku, jestli jsou komunisté připraveni na celostátní vládu.
O co jim jde?
Na sociální demokraty tedy sedly pochyby. Připusťme ale, že by se komunisté nad sebou hluboce zamysleli, poučili se z krizového vývoje a vyslali do celostátní vlády lidi, co s StB nespolupracovali, profesionálními předlistopadovými funkcionáři nebyli a prezentují se prostě jenom jako levicoví politici.
Pro ČSSD by tak důvod k pochybám asi skončil.
Jenomže minulost řady členů KSČM není ten hlavní problém. Jde nakonec o budoucnost, že. A ta je v případě současných komunistů více než mlhavá.
V něčem by bylo možné současnou KSČM přirovnat k Václavu Klausovi. Stejně jako odcházející prezident jsou hodně vidět, slyšet a musí se s nimi počítat. Stejně jako na Václavu Klausovi je na nich poznat, že se jim špatně vládne v systému ústavních vah a protivah, ale celkově respektují pravidla demokratické politiky.
A stejně jako v případě Václava Klause není vůbec jasné, o co komunistům vlastně jde.
Vezměme si třeba Klausův vztah k Evropské unii. Chce ji rozbít, reformovat nebo zakonzervovat v určitém stupni vývoje? Nebo něco úplně jiného? Nevíme.
S komunisty je to podobné.
Chtějí jenom silnější sociální stát, nebo chtějí po vzoru své předchůdkyně KSČ dostat pod kontrolu školství, média, občanskou společnost a konkurenční strany sdružit do nějaké novodobé národní fronty? Těžko říct. Z jejich řečí o tom, že „ne všechno bylo před rokem 89 špatně“ se to dá těžko poznat.
Pokud ale chtějí sociální demokraté jednou s komunisty zodpovědně vládnout celostátně, měli by je donutit vyložit karty. Záleží na tom víc, než na případné estébácké minulosti některých komunistických politiků.
Strana, která nechce odhalit své skutečné plány, je totiž v demokratickém systému v lepším případě úplně k ničemu. V horším případě představuje pro demokracii hrozbu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].