Novináři jako novodobí kněží?

Média jsou prý novým náboženstvím naší doby, myslí si český katolický kněz Tomáš Halík i britský konzervativní filozof Roger Scruton.

Shodli se na tom na dnešní dopolední panelové debatě Fóra 2000. Média prý „nabízejí interpretaci světa, vytvářejí symboly a příběhy“ a tím „spojují společnost“, což byla dřív role tradičních náboženství.

Logicky by z toho vyplývalo, že my – novináři – jsme tedy jakýmsi novodobými kněžími. (No potěš Pánbůh!) Tak zle ale snad není.

Nálepku „nového náboženství“ už si vysloužilo ledasco. Od vědy, přes socialismus až po populární hudbu. Ekonom Tomáš Sedláček (panelu se také zúčastnil) vidí ono nové náboženství pro změnu v ekonomii. A takhle by se dalo pokračovat do nekonečna.

Lidi spojuje kde co (ano, třeba i četba Respektu). Nějaké nové náboženství tím ale ještě nevzniká. Úkolem náboženství totiž není lidi spojovat (ostatně stejně často je i rozděluje), ale ptát se po smyslu.

To při vší úctě k naší práci novináři nezvládají; nebo alespoň ne do té míry, jak by bylo třeba. Média mají lidem poskytnout rychlou, kvalitní a inspirativní orientaci v aktuálním dění. Na hloubkový průzkum toho, jaký má to dění smysl a jaká budoucnost se jím připravuje, ale prostě nemají pod návalem každodenní agendy potřebný odstup.

Odstup ale mají kněží a filozofové (i ti konzervativní, doufejme). Za to si je – s trochou nadsázky řečeno – platíme.

Tou kardinální otázkou dneška pak je, jak dostat do médií víc takového takového odstupu. Řešení nepřijde, pokud na něm novináři, kněží a filosofové nezačnou pracovat společně.