Pogratulujme vítězi

Finiš prezidentské kampaně nabyl bezmála rozměru národní tragédie. Mluví se o vyhloubených příkopech napříč českou společností.

Brzy už ale bude rozhodnuto, tak stojí za to začít přemýšlet, jak se z výsledku nehroutit. A hlavně jak zakopat ony pomyslné příkopy.

Nejdřív tedy k nim. Nezdá se, že by je vyhloubila zrovna prezidentská kampaň. Spíše odkryla ty, které tu už dávno máme. Stačí srovnat výsledek prvního kola prezidentských voleb:

Zdroj: Hospodářské noviny

S rozložením kupní síly obyvatelstva (zjišťováno pro země Visegrádské čtyřky):

Zdroj: RegioData

V Česku jsme si navíc nikdy nedávali moc práce s tím, jak rozumět jiným – včetně těch, kteří spadají do jiných sociálních skupin. Už od komunismu tu vládne pohrdání „intelektuály“ či „bílými“ límečky na jedné straně a „dělňasy“ či „odboráři“ na straně druhé.

Jak zajímavě na svém facebookovém statusu napsal internetový podnikatel a novinář Patrick Zandl, právě z tohoto důvodu voliči Karla Schwarzenberga těžko rozumí voličům Miloše Zemana a naopak.

Jiní než my

Teď je otázka co s tím. Odpůrci současné vlády by řekli, že je potřeba začít dělat pořádnou sociální politiku. Na tom je ale třeba se nejdřív dohodnout. A těžko se dohodneme, když se ani nesnažíme pochopit lidi, kteří vidí svět jinak než my.

Jako první by bylo asi dobré začít u řeči, kterou používáme. Slova formují náš pohled na svět, v jakém žijeme, a hloubení oněch pomyslných příkopů začíná právě jimi. Debaty při prezidentské volbě k tomu poskytly dost příkladů.

Všechno to nálepkování voličů Karla Schwarzenberga, že jsou to „povrchní trendaři“, případně příslušníci „pražské kavárny“, je stejně zničující, jako tvrdit o voličích Miloše Zemana, že to nejsou demokraté, jak napsal na svém Facebooku aktivista Matěj Hollan.

Stálo by za to si všechny tyhle fešácké nálepky na čas zakázat.

A až budou známé výsledky volby, tak pogratulovat vítězi. Ať už jím bude kdokoliv.