Pokus o novou Šumavu

Zákon o Šumavě je jednostranný a povede ke zničení národního parku, tvrdí ekologické organizace. Ten zákon je důkladně vyjednaný kompromis, tvrdí vláda. Kdo z nich má pravdu?

Je pravda, že tahle podoba zákona je výsledkem dlouhodobého dohadování se všemi zúčastněnými stranami – lesníky, obcemi, vědci, ekology. Ale podle mého ta jednání ministr životního prostředí Tomáš Chalupa vedl blbě; příliš podléhal obcím a lesnicko-těžařským zájmům. Už v preambuli se říká, že účelem národního parku je ochrana přírody a trvale udržitelný rozvoj obcí. Je to tam vedle sebe postaveno souřadně. To absolutně nemůžu
přijmout, účelem parku je přece především ochrana přírody.

Není to zbytečné bazírovat na slovíčkách? Každá obec se má přece udržitelně rozvíjet, to není nic proti ničemu.

Jenže my nemáme přesnou definici udržitelného rozvoje. Byly o tom napsány tuny literatury a každý si to může interpretovat trochu jinak. Starosta si třeba může říct, že součástí udržitelného rozvoje obce je stavba sjezdovky. Nic proti sjezdovkám, ale smysl parku je jiný. Je tady taky zajímavý souběh dvou věcí. Podle nového zákona o Státním pozemkovém úřadu se některé státní pozemky ležící na území Národního parku Šumava můžou bezplatně převést obcím. Taky nic proti. Ale hodně záleží na tom, jak široce se to provede. Získají obce pozemky ležící i v druhých zónách národního parku, kde už platí přísná ochrana přírody? Jestli ano, tak vliv obcí na území parku ještě víc naroste na úkor ochrany přírody.

Proč pro Chalupův zákon hlasovali i ministři z vám blízké TOP 09? Předseda strany Karel Schwarzenberg byl původně proti.

Snažil jsem se je přesvědčit, aby to nedělali, ale ve straně nakonec převážil opačný názor. Některé špatné nápady se ze zákona už podařilo dostat – třeba to, že by park měl spravovat jakýsi výbor, kde by měly převahu obce a kraje. Opozice proti ochraně přírody na Šumavě je dnes neuvěřitelně silná a jde napříč politickými stranami. TOP 09 to tedy nakonec vzala tak, že kdyby neprošel Chalupův návrh, otevřely by se dveře třeba zákonu, který daly dohromady Plzeňský a Jihočeský kraj a je ještě horší.

Máme čtyři národní parky. Jenom Šumava ale vzbuzuje zásadní vášně. Čím to je?

To je dlouhá historie. Chyba se asi stala už na začátku, kdy jsme ve svatém nadšení na začátku devadesátých let vyhlásili ten park příliš velký, takže se na jeho území ocitla spousta obcí. Ty obce z toho sice měřitelně těží: dostávají od státu větší dotace, nálepka národního parku jim dodává prestiž a láká turisty. Zároveň ale starostové a krajští politici nemohou snést, že rozhodující hlas třeba ve věci developerských projektů nepatří jim, ale správě parku. To je základ sporu, který se vyhrotil a přispěli k němu všichni: ministři, lesníci, šéfové parku, starostové. Všichni se zakopali ve svých pozicích a výsledkem je atmosféra totální nedůvěry.

Nebylo by tedy řešení rozlohu parku zmenšit tak, aby v něm bylo co nejméně obcí?

Bylo. Bohužel teď neleží na stole.