Jsme jako bezchybně fungující mašina

Mluví tlumeným hlasem, usmívá se, často se v řeči omlouvá. Verbální agresivita? Ani náhodou. Není těžké si představit, jak ji její podřízení mají rádi. Jestli totéž půjde říct i o ostatních obyvatelích Unie, ukáže čas. Když nic jiného, Věra Jourová má díky své sdílnosti předpoklady k tomu, aby se Češi o fungování démonizované Evropské komise dozvěděli víc, než dosud znají.

Nedávno jste se přihlásila k názoru, že do roku 2020 by mělo ve vedení velkých firem sedět čtyřicet procent žen. Dřív jste kvóty pro ženy odmítala. Proč jste změnila názor?
Kvóta, kterou máme ve směrnici, není kvóta pro ženy, ale kvóta o zastoupení pohlaví. Může se týkat i mužů. Představte si firmu, jež má ženskou dozorčí radu a je kótovaná na burze. Když se přihlásí muž a žena do konkurzu a budou tak asi nastejno s kvalifikací, znalostmi a zkušenostmi, tak dostane přednost muž na základě této směrnice, kterou prosazuji.

Proč jste tedy změnila názor?
Dříve jsem nad tím moc nepřemýšlela. Měla jsem pocit, že pro sebe žádné kvóty nepotřebuji, že mě urážejí, protože si umím pomoct sama. Potom se mi stala neuvěřitelná věc – na něco jako kvazikvótu jsem se dostala do komise, protože její předseda pan Juncker poptával ženy. V médiích moji volbu právě takto komentovali a pro mě to byla hořká pilulka. Se dvěma vysokými školami a zkušenostmi ze spousty manažerských pozic jsem nebyla horší než moji mužští protikandidáti.

Po tomto vašem zážitku bych spíše čekal, že nebudete chtít vystavit jiné ženy podobným výčitkám a výsměchu.
Došlo mi, že žena zahrnutá do kvót není chudinka, kterou musíme někam strkat. Pro mě je nevyužitým talentem, potenciálem pro ekonomiku. Ženy jsou ze sedmdesáti procent spotřebitelkami a třeba ve firmách, které vyrábějí spotřební zboží, je jejich pohled nedocenitelný.

Neměli by to ale vědět především akcionáři firem? Vy se tváříte, že jste chytřejší a můžete jim předepisovat, kdo má o jejich firmě rozhodovat. Tohle vám nevadí?
Dikce směrnice není tak vyostřená. Musíte nejdříve udělat konkurz a v momentě, kdy máte muže a ženu v nějaké rovné pozici, dáte přednost tomu, jehož pohlaví je méně zastoupeno. V této podobě mi nepřipadá, že znásilňuji něčí rozhodování.

Co by následovalo v Česku po přijetí kvót?
Sedm firem kótovaných na burze by mělo předepsanou proceduru pro výběr lidí do dozorčích rad. V Evropě se to týká pěti tisíc firem.

V Česku jde odpor proti kvótám napříč celým spektrem. Jak chcete české politiky přesvědčit?
Už jsem pár států přesvědčila jenom tím, že jsem říkala, ať si přečtou stávající verzi té směrnice. Už se nejedná o směrnici, která byla původně navržena. Již to není ta tvrdá, sankcionovaná kvóta. V momentě, kdy firma prokáže, že udělala konkurz podle pravidel a ženy nebyly k dispozici, tak se nedá sankcionovat. Politiky budu přesvědčovat, že naše směrnice může pomoci byznysu. Swiss Bank dělala rozsáhlý průzkum, v němž ukázali, že firmy se zastoupením mužů i žen prošly krizí s lepším kreditem. Přitom v pozicích Chief Executive jsou jen tři procenta žen.

Mnozí se pozastavují nad tím, jestli má tohle řešit politička ze země, která rozhodně zbytku Evropy za vzor neposlouží. Handicapuje vás to uvnitř bruselské exekutivy?
Spíše považují moji zkušenost z Česka za výhodu.

Jaké je být evropskou komisařkou? V čem je její práce obtížnější než před krizí eurozóny? Jak se vlastně rodí směrnice? Co u vás obnáší normální život? Má směrnici, jak se chovat? Rozhovor čtěte v Respektu 24/2015, který vychází v pondělí 8. června (k dispozici je i pro čtečky Amazon Kindle, iPad/iPhone, tablety Android a v audioverzi).