Narozeniny na Nové Guineji
Jeden den v zemi, kde by život pokračoval, i kdyby se zhroutily všechny banky světa, a kde lidé o hospodářské krizi téměř neslyšeli
Je sedm hodin ráno a nad siluetami stromů hlučně plácá křídly řvoucí zoborožec, letící kamsi do služby. Slunce se vyhupuje nad okolní hory a osamocený tropický strom na strmém hřebínku nad naším táborem začíná vrhat dlouhý stín na můj trávou a solárními panely krytý domeček. Po stezce, kluzké po dešti, vrávorám do kuchyňského přístřešku na kávu. Aina, mladý hlídač na konci noční směny, si opřel luk se svazkem šípů o kuchyňskou linku vedle ohniště a snídá v popelu pečenou hlízu jamu. Táboru nehrozí zjevné nebezpečí, přesto jsem teď zastáncem nočních hlídek. Moje poslední návštěva tady skončila předčasně, abych mohl s helikoptérou a pěti policisty v neprůstřelných vestách hledat naše studenty a asistenty rozptýlené po pralese ozbrojeným útokem na náš druhý tábor dvě stě kilometrů odtud.
Do kuchyně se trousí novoguinejští kolegové Martin, Salape, Gibson, Keltim a Bradley. Všichni se vrhají na kávu, až na Gibsona, jenž má drogy zakázané svojí církví Adventistů sedmého dne. Dali bychom si i suchary s papájovou marmeládou, ale došly zásoby. Proviantní krize vyvolala rádiový provoz s naší základnou v Madangu, jehož výsledkem je zásobovací letadlo, očekávané dnes.
Celou reportáž z Nové Guineji si můžete přečíst v novém čísle Respektu, které vyjde v pondělí 3. ledna 2010. První vydání tohoto roku bude mít úplně novou podobu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
