0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Z nového čísla19. 2. 2010

Oheň a led

Tvář Aljašky se mění. Zuří tu dříve nevídané požáry, stromy postupují na sever a o nejcennější místa se zajímají ropné společnosti. Jaký dopad na místní přírodu to bude mít?

Tající ledovec v Aljašském pásmu. Masa ledu je pokryta vrstvou půdy, která po stranách sjíždí dolů. Nitro ledovce je protkáno dutinami, v nichž se lze pohybovat jako v jeskyních.
Autor: Helena Štorchová (Pro zvětšení klikněte na foto.)

Snad žádné město na světě se nemůže pochlubit tak podrobnými informacemi o svém založení jako Fairbanks, středisko centrální Aljašky. Vzniklo dne 26. srpna 1901 ve čtyři hodiny odpoledne. Jeho zakladatel, obchodník E. T. Barnette v tu chvíli neměl o své historické roli nejmenší tušení. Vyčerpán hádkou s kapitánem parníku usilovně vykládal své zboží, které chtěl prodávat zlatokopům, na hustě zalesněný břeh řeky Cheny. Původně zamýšlel plout mnohem dál proti proudu, ale loď narazila na mělčinu.

Uprostřed nekonečných severských smrkových lesů postupně vyrostlo město s několika tisíci obyvateli, vzkvétající nejprve díky zlaté horečce, později kvůli výhodné poloze předsunuté hlídky civilizace, odrazového můstku pro osídlení rozlehlé mrazivé země. Dnes je tu velká univerzita, která se mimo jiné zaměřuje na ekologii dálného severu a slouží jako bohatý zdroj dat o rychlém oteplování Arktidy. Fairbanks se tak stal střediskem výzkumu změn, jimž podléhá jedna z posledních neporušených oblastí planety.

Když hoří les
Loni v červnu propukly v centrální Aljašce lesní požáry, viditelné i z oběžné dráhy Země. Hořelo zde více než osm tisíc čtverečních kilometrů lesa. A část území hoří dodnes. Znakem současných požárů je totiž jejich neuhasitelnost. Doutnají pod sněhem a v létě (jaro je tak krátké, že vlastně není) nabírají opět na síle. Lidé s nimi mnoho nesvedou, přestože se o to snaží. Hasiči procházejí výsadkářským výcvikem, seskakují z letadel poblíž čela požáru a kácí dosud nezasažený les, aby zbrzdili postup ohně. Opravdu hasit se snaží jen v případech, kdy se požár blíží lidským sídlům, která jsou však na Aljašce velmi vzácná (žije tu více medvědů než lidí).

Jen extrémně řídkým osídlením lze vysvětlit, proč si světová média lesních požárů na dálném severu více nevšímají. Jejich apokalyptický rozsah se totiž vymyká lidské představivosti. Projížděli jsme v létě silnicí asi třicet až padesát kilometrů od nejbližšího ohně. Hustý smog plný síry nás halil celých dvě stě kilometrů. Viditelnost byla místy skoro nulová, silně se ochladilo, místy se srážely kapky deště, ačkoli dále od požáru panoval slunečný den. Když se v červenci požár přiblížil k Fairbanks, museli obyvatelé omezit pohyb venku na nejnutnější míru a chvíli se uvažovalo o evakuaci. Naštěstí posily z dalších států USA pomohly odvrátit to nejhorší. Místní noviny s pobavením citovaly hasiče státu Delaware, který spočítal, že plocha požáru se zhruba rovná rozloze jeho domovského státu.

Autorka je bioložka, spolupracuje s Aljašskou univerzitou ve Fairbanks.

Celý článek najdete v Respektu 8/2010.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Zraněné SlovenskoZobrazit články