K čemu potřebuje občan této země vojenskou útočnou pušku, která je schopna zabít na půl kilometru? I když je výrobci upravena tak, že se z ní dá pálit nikoli salvami, ale postupně, jen jedním nábojem? Proč stát něco takového vůbec povoluje?
Dotazy laiků, které provázejí debaty o vražedné střelbě na pražské filozofické fakultě, jsou plné údivu, zvědavosti, ale i zděšení. Jako by až teď pro ně vyšel najevo známý fakt, že Česko je v oblasti povolení držet zbraň podle odborných zahraničních médií – například amerického časopisu Guns & Ammo – jednou z nejliberálnějších zemí světa. A v Evropě zároveň patří dodnes k největším odpůrcům zpřísnění zákona na držení zbraní, o které se Unie snaží od roku 2015. Je tedy otázkou, co v tomto ohledu změní nedávná masová vražda.
Zákon, který u nás povoluje držení zbraní, je velmi komplikovaný. Občan může zdůvodnit žádost o zbrojní průkaz loveckými účely, sebeobranou, profesními důvody, samy zbraně jsou rozděleny do řady kategorií. Některé, třeba lovecké, je možné koupit „jen“ na zbrojní průkaz, k jiným, třeba k útočné pušce, potřebujete navíc povolení policie. K získání zbrojního průkazu je v Česku nutné projít poměrně složitými testy – nikoli však psychologickými.
Když už občan povolení držet zbraň má, je její nákup v Česku jen formalitou. V řadě zemí EU je to jinak, na nákup řady druhů konkrétních zbraní musí mít i držitel zbrojního průkazu nutné speciální povolení úřadů - a dostane je jen po přesvědčivém zdůvodnění, proč si konkrétní zbraň kupuje.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
