Objednejte si k odběru newslettery Respektu
Jedním z předsevzetí ministra spravedlnosti a významného tuzemského právníka Otakara Motejla bylo zřízení orgánu, prostřednictvím kterého si bude česká justice spravovat vlastní záležitosti. Mělo jít o kolektivní orgán zcela nezávislý na moci výkonné, který by se skládal ze soudců a z dalších členů justice. Psal se rok 2002 - a aktérovi vlády Miloše Zemana se reformu soudnictví včetně zřízení Nejvyšší rady soudnictví nepodařilo prosadit.
Nápad to byl zajímavý, nicméně pohledem na Slovensku se ukazuje, že se jeho podoba může zvrtnout. Zpětně viděno tak neprosazení Nejvyšší rady soudnictví, kvůli čemuž Motejl následně odstoupil z funkce, nemusí být tragédií.
Nová slovenská vláda Roberta Fica (SMER) jen pár dní od nástupu do funkcí stihla odvolat část jejich verze Nejvyšší rady soudnictví, tzv. Soudní rady. Jde konkrétně o Katrínu Javorčíkovou, Evu Mišíkovou a Ludvíka Bradáče, kteří se už kvůli způsobu odvolání obrátili na Ústavní soud Slovenska.
Na Slovensku může kabinet podle pravidel vyměnit bez odůvodnění až třetinu členů soudní rady (tedy šest z osmnácti). To je důležité především kvůli pravomocím tohoto orgánu – nejenže její členové rozhodují o tom, kdo se stane, či nestane na Slovensku soudcem. Řeší i disciplinární stíhání soudců nebo to, zda kvůli zásadnímu porušení zákona nepozastaví někomu výkon soudcovského mandátu.
Slovensko od opětovného vedení Roberta Fica zažívá boj o instituce. A soudnictví je - jako v mnoha podobných případech při nástupu autoritářského způsobu vládnutí - první na ráně. Část veřejnosti se snaží protestovat. Podle neformálního uskupení Sdružení soudců Slovenska (ZSS) je odvolání členů Soudní rady nominovaných vládou bez uvedení důvodů v rozporu s evropskými standardy.
Ficův kabinet však tvrdí, že v Soudní radě nemohou sedět lidé, kterým nevěří.
Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
