TOP 10 domácích článků Respektu roku 2022: Potterova generace, horské chaty, potřeba přátelství

Český stát potichu týrá své nejzranitelnější občany

Kolem deváté hodiny ráno službu konající asistent otevřel dveře. Ležela v posteli na břiše, tvář zabořenou hluboko do polštáře. Zpod peřiny vykukoval jen chomáč černých vlasů. Tělo bylo studené, zjevně už několik hodin nežila. V sociálních zařízeních se takové věci stávají, lidé s komplexním postižením se často nedožijí vysokého věku. Něco tu ale nehrálo. Člověk, který zemře přirozenou smrtí ve spánku, nemívá obě ruce zkroucené vysoko za zády a zároveň přes hlavu přetaženou peřinu.

Od prvního vydání Harryho Pottera uplynulo pětadvacet let

Dlouhé roky jsem jezdila na tábor. Byl zcela objektivně ten nejlepší na světě a v kratší verzi se konal i v zimě – koupání vystřídalo běžkování a noční bojovky měly nezaměnitelné kouzlo. Vznikla tady ta nejdelší přátelství mého života a konec byl vždycky smutný. Až na jeden rok. Byl leden 2008, mně bylo dvanáct a půl a vyhlížela jsem setkání s postavami, které tak ovlivnily mé dětství stejně jako kamarádi z oněch táborů. Čekal mě totiž slibovaný poslední díl Harryho Pottera.

Jak se tu po revoluci krotil zločin

V zemi se tvořily místní gangy z totalitních veksláků a pasáků, do čerstvě svobodného československého „Západu“ mířili gangsteři z postsovětských zemí, Balkánu nebo Asie a zločinci se začali propojovat s některými korumpovatelnými politiky. Otevřené hranice a svoboda přivedly kromě naděje na spravedlnost či prosperitu také strach ze zločinců a jejich moci. Čtěte také: Museli jsem změnit myšlením policistů

Staré horské chaty pomalu mizí, ale jejich romantika má stále oddané fanoušky

Z mlhy ve svahu vystupuje dřevěná budova, která se oproti sto let starým fotografiím prakticky nezměnila. A také uvnitř panuje atmosféra, jako by se tu dávno zastavil čas. Restaurace je plná lidí obědvajících u omšelých dřevěných stolů, sušáky nad kamny jsou obložené mokrým oblečením a na policích stojí staré sklenice s německými nápisy z doby, kdy tu ještě žili původní majitelé. Zároveň to není skanzen a ceny jsou tu oproti mnoha dalším boudám lidové „Sem se jezdí hlavně kvůli horám, ne kvůli sprše a televizi na pokoji. Cítí se tu dobře zedník i generální ředitel, protože tu potkají lidi se stejným zájmem, tedy o hory a o sport,“ říká Petr Bárta, který Brádlerovu boudu provozuje.

Proč je to tak těžké, přitom ale zdravé, a kde začít

Sex v francouzské kreslířky Jüne Plã, jako by se zbavil závoje zahalujícího tento akt tajemstvím: kdo chce, ten se v knize dozví, kde poklepat, zatlačit, obejmout či olíznout, aby druhého nebo sebe dovedl ke slastným pocitům. Opar tajemství ale ztrácejí i nepříjemné věci. Jak Plã píše, není potřeba se za nic stydět, krásný sex je na dosah ruky – a to pro všechny muže, ženy i ty, kteří sami sebe vnímají jinak. Klub rozkoše a řada dalších nedávno vyšlých knih totiž ze sexu snímají nejen tabu, ale snaží se z něj vytvořit – minimálně mezi partnery – naprosto běžný námět hovoru. Otevřená debata o sexu je totiž součástí ještě důležitějšího tématu,  rovnosti ve vztazích.

Odveďte si ji, tu zkorumpovanou žumpu!

Do Nové Včelnice přišlo několik desítek Babišových fanoušků. Za nimi stojí starší muž s hůlkou Josef Šlesinger. Žije na Plzeňsku a před důchodem se živil jako zámečník. Je to ve Včelnici jediný odpůrce. Když Babiš říká lidem, co všechno udělal dobře a jak teď vláda Petra Fialy dělá všechno špatně, glosuje Šlesinger Babišova slova. Je to jeho sedmnáctý výjezd a je odhodlán jezdit s Babišem po jeho cestách, co to půjde. “Lžete! Tak to není! Vy jste vstoupil do KSČ v době, kdy nás okupovala cizí vojska a nechala za sebou mrtvé, o čtyři roky později jste to podepsal StB,” říká nahlas. Lidé mu za to nadávají. “Už drž hubu a vypadni, ty hajzle!” přijde mu říct penzista.

Kdo jsou lidé, kteří v ulicích protestují proti vládě Petra Fialy

Akci zvanou Česká republika na 1. místě svolala pestrá směsice radikálních politických hnutí a aktivistů, mezi nimiž nechyběli dezinformátoři známí z doby covidu, šiřitelé spikleneckých teorií, pravicoví extremisté, komunisté či proruští aktivisté. Premiér Petr Fiala demonstraci okomentoval slovy, že šlo o akci svolanou „silami, které se hlásí k proruské orientaci, mají blízko k extremistům a jsou proti zájmům ČR“. Je ale plné Václavské náměstí v době existenční nejistoty možné odbýt jen jako sraz proruských radikálů? Politolog Charvát před takovou interpretací varuje.

Jak najít udržitelnou rovnováhu mezi prací a časem pro sebe

Do veřejného povědomí čím dál víc proniká slůvko sabatikl – placené pracovní volno. I on by se mohl stát jedním z léků na čím dál rozšířenější pocit přepracovanosti, který může u někoho vést až k syndromu vyhoření, tedy k psychickému a fyzickému kolapsu organismu. Nejde rozhodně o přehlednou mapu změn. Situace se v jednotlivých zemích i firmách liší, ze spletité směsice přesunů do jiných prací, úvazků nebo úplně mimo pracovní trh však zaznívá jedno společné volání: chceme pracovat jinak. Ať už méně, svobodněji nebo třeba smysluplněji, prostě jinak než doposud.

Navazovat nové vztahy uprostřed života může být těžké. Rozhodně to ale stojí za to

„Velmi ostře vnímám, že na vybudování skutečného přátelství v téhle části života není čas,“ říká čtyřicetiletá Pavlína, matka tří dětí, která kromě péče o rodinu balancuje také pracovní kariéru. Přesto snahu o navazování nových pevných vztahů nevzdává, protože je považuje za jednu z ingrediencí šťastného života. A experti na duševní zdraví jí dávají za pravdu – lidé přátelství často považují za něco samozřejmého. Ve střední části života ho upozaďují kvůli rodině a kariéře a následky mohou být o pár let později doslova zničující. Jde bezesporu o klíčovou vazbu, která rozhoduje o našem zdraví a životní spokojenosti.

„V jednu chvíli máte všechno na světě a pak přijde pád,“ vypráví Eva Samková

Následující týdny strávila česká snowboardcrossařka v ordinacích a v posilovně a zkoušela se dát dohromady ke startu na olympiádu. Nakonec neodletěla. Rozhodnutí přišlo po konzultaci s lékaři a po odpovědi na otázku, zda má smysl riskovat dlouhodobé zdravotní potíže. „Vždycky jsem si říkala, že olympiáda je velký závod, ale není to to hlavní, co člověk v životě má,“ říká u jídelního stolu dva týdny poté, co veřejně oznámila své rozhodnutí. „Beru to jako zkoušku osudem. Jako by říkal: Když o olympiádě takhle mluvíš, můžeš si teď dokázat, jestli to tak skutečně máš.“

Proč česká spravedlnost dělá z obyčejných lidí drogovou mafii. A kdy se to změní

„Mám teď pořád ze všeho strach,“ říká Karolina Kordys polsky a popisuje těžkou noc, další v řadě, kdy ji přepadají noční děsy. Je tu na ně sama. Její manžel byl doma naposledy předloni 15. října nad ránem a záběry těch chvil obletěly internet a televize: Jarosław Kordys na nich leží v předsíni na zemi, obličejem dolů, ruce za zády v želízkách. Komando policejních a celních ozbrojenců prochází dům a zatýkají jeho obyvatele. Spolu manželi skončil ve vazbě i jejich kamarád a spolumajitel domu Piotr a policisté si odtud odnesli také sklenici zaplněnou necelými čtyřmi decilitry hnědé kapaliny obsahující výtažek z peruánské liány ayahuasca a lístků dalších bylin z jihoamerické džungle; laboratoř později určila, že nápoj obsahuje látku DMT ze seznamu zakázaných látek.

Některé formy menstruace dokážou ženám pořádně zkomplikovat pracovní život

Bolestivá menstruace je diagnóza, která se podle odhadů týká až pětadvaceti procent ženské populace. Fakt, že menstruační cyklus může ženám v životě působit opravdu vážné komplikace, se přitom dostává do běžného veřejného povědomí teprve v posledních letech. Skutečně nejde o nějaké zanedbatelné nepohodlí, bolesti a další projevy mohou ženám nějakou dobu bránit v běžném každodenním životě. I proto se objevují výzvy a nápady, jak s tímto zatížením naložit tak, aby se nejen v pracovním procesu žilo ženám lépe.