Učitelé už berou skoro 50 tisíc, tvrdí ekonom. Budeme však čelit tlakům na úspory, dodává
S Danielem Münichem o jeho nové statistice učitelských platů a usínání na vavřínech
Platy učitelů se v průměru pomalu blíží hranici 50 tisíc korun. Vyplývá to z podrobných statistik, které každoročně analyzuje ekonomické centrum IDEA při CERGE-EI ve spolupráci s firmou Trexima, která zajišťuje sběr dat o platech pro stát. Zjištění se shodují s platovými statistikami ministerstva školství ze stejného zdroje. Podle ředitele IDEA a spoluautora studie Daniela Münicha už si čeští učitelé nemají ohledně platů na co stěžovat. Zároveň ale existuje riziko, že nynější stav nevydrží.
Co vám vychází jako hlavní sdělení letošní studie?
Mě – a asi nejen mě – překvapilo, že došlo k naplnění slibů vládních stran. Hnutí ANO před minulými volbami slibovalo zvednout učitelské platy o polovinu vůči roku 2017, ČSSD mluvila o úrovni 130 procent průměrné mzdy. Ten první slib se pak dostal i do vládního programového prohlášení v létě 2018. Oba sliby shodou okolností znamenají to samé a letos to zřejmě bude skutečně splněno.
Proč je to překvapivé?
Protože sliby v dávnější minulosti naplňovány často nebyly a protože teď šlo o poměrně velký skok během krátkého období.
Školské odbory uvádějí, že letos by se průměrný plat učitele měl letos dostat na 45520 korun. Zdá se vám to reálné?
V zásadě ano, byť je třeba zdůraznit, že toto číslo bude známo až na jaře 2022 a zatím máme jen odhady. Jistotu teď máme jen ohledně roku 2020. Ministerstvu školství loni vyšel průměrný plat učitelů veřejného regionálního školství na 44 224 korun hrubého měsíčně. Letos mělo dojít k navýšení o devět procent a nezaznamenal jsem, že by si ředitelé stěžovali, že k nim peníze nedotekly. Tím pádem bychom se letos mohli dostat hodně přes 46 tisíc korun. To vychází zhruba na 130 procent průměrné mzdy. Lehce to ještě může ovlivnit vývoj mezd v celé ekonomice do konce roku.
Odpovídá to číslům, ke kterým jste došli vy?
Ano. My jsme počítali průměry ve větším detailu zvlášť za první a druhý stupeň základních škol a školy střední. Ve všech těchto kategoriích nám vyšel průměrný plat kolem 45 tisíc už v datech za rok 2020.
Leckteří učitelé mají pocit, že ministerstvo data nadsazuje a že plat 45 tisíc vůbec neodpovídá realitě, kterou vidí kolem sebe. Jak si tento rozpor vysvětlit?
Bavíme se o celém výdělku včetně všech příplatků a třeba odměn na konci roku. Pokud se tedy někdo v našich číslech nenajde, je buď pod průměrem, nebo u sebe sleduje jen tarifní plat, a ne ostatní složky platu. Naše průměry zahrnují sakum pikum všechno. Já zdrojovým datům věřím a věřím i číslům z ministerstva, se kterými se nijak zásadně nerozcházíme.
Jak data sbíráte?
Můj kolega, spoluautor studie Vladimír Smolka, se sběrem a analýzami těch dat dlouhé roky zabývá. Jde o jediná data v Česku, ze kterých lze tyto informace zjistit. Zohledňují přímo výplatnice – pochopitelně anonymizovaně – ze mzdových systémů škol.
Je-li v platech všechno, co učitelům přijde na účet, nemohou namítnout, že se sice konečně dobrali důstojného ohodnocení, ale jen s pomocí přivýdělků, které s prací zas tolik nesouvisí? Třeba za správcovství školního hřiště nebo extra hodiny v družině?
Podle mě data zahrnují veškeré výplaty učitelů za to, co ve škole dělají. Samozřejmě ale nezahrnují třeba plat za pokladnou v Tesku, pokud někdo takovou práci má jako další zaměstnání.
Nemůžou být data nadhodnocena tím, že učitelé musí ke svým úvazkům dělat i hodně přesčasů?
Přesčasy roli nehrají. Do statistik vstupují mzdy přepočtené na plné úvazky. Pokud někdo odpracuje oficiálně více hodin, vyšší výplata se vydělí vyšším počtem hodin, a tak se přepočte na plný úvazek.
Jak si vaše závěry interpretujete? Ve studii mimo jiné píšete, že rozdíly mezi platy učitelů a ostatních vysokoškolsky vzdělaných už u nás odpovídají průměru zemí EU i v OECD. Lze to brát jako hlavní měřítko pokroku?
Myslím, že ano. Srovnání s platy vysokoškolsky vzdělaných beru jako nejlepší měřítko, jak posoudit situaci napříč zeměmi. My jsme ještě před pěti lety byli v rámci OECD v tomto srovnání úplně na dně. Teď bude učitelský průměr odpovídat průměrné hodnotě v rámci EU i OECD, tedy 90 procentům průměrného platu vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců v dané zemi. Jde tedy, jak už jsem řekl, o hodně velký skok během krátké doby. Srovnání učitelských platů vůči platům vysokoškoláků mi dává smysl i ekonomicky, protože ukazuje na atraktivitu učitelské profese v té které zemi.
Dá se říct, že po letech dohánění je situace s učitelskými platy v Česku v pořádku?
Dá se - myslím - říct, že je splněna nutná podmínka, aby povolání kantora bylo atraktivní. Aby se o něj zajímali nadaní mladí lidé a aby si z nich školy mohly časem vybírat. Ne jako donedávna, kdy ředitelé leckdy ani neměli koho postavit za katedru. Bez dobře zaplacených a nadšených lidí nelze budovat kvalitní školství. Podmínka číslo jedna je tedy splněna - teď je potřeba se postarat o to, aby to tak zůstalo a aby se realizovaly další reformy, kterých je v našem školství třeba.
Nemůže být mezinárodní srovnání zkreslené tím, že čeští učitelé pracují delší čas anebo mají zodpovědnost za víc dětí než v bohatších zemích?
Z mezinárodních srovnání se nedá říct, že by naši učitelé pracovali výrazně více či méně než učitelé jinde.
Je tedy na místě nad vývojem posledních let aplaudovat? Anebo jde jen o srovnání dluhu, který Česko dlouho vůči učitelům mělo?
Hodnocení je relativní. Spousta vládních slibů, a nejde jen o tuto vládu, zůstala právě jen na úrovni slibů. Navýšení učitelských platů bylo poměrně vzácnou výjimkou. A když je něco vzácné, tak já bych jako občan i aplaudoval.
Titulek vaší studie – „Platy učitelů v roce 2020 a výhled: Usne Česko na vavřínech?“ – ale dává tušit, že nynější stav možná dlouho nevydrží. Proč se obáváte, že usneme na vavřínech?
Za prvé proto, že učitelské platy byly v minulosti dlouho nízké a politikům a veřejnosti to moc nevadilo. V rámci OECD jsme byli skutečně mezi posledními. Hlavně ale proto, že jsem letos slyšel řadu debat, kde se udržení nynějších pozic zpochybňovalo, třeba že si to státní rozpočet nemůže po covidu dovolit. Ministryně financí Alena Schillerová dávala opakovaně najevo, že učitelé už dostali přidáno dost, a další růst platů si dovolit nemůžeme. Argumentovala tak v rámci diskusí o neschváleném návrhu zákona, který měl zavést automatickou valorizaci, aby hladina učitelských platů na úrovni 130 procent průměrné mzdy zůstala zachována. Zkrátka vidím riziko, že se dosažená meta začne zpochybňovat nebo zapomínat záhy poté, co jsme jí dosáhli - což by byla chyba.
Pokud lze o nynější situaci říct, že je v pořádku, co by musela budoucí vláda dělat, aby učitelské platy v pořádku zůstaly?
Pokud do budoucna porostou platy vysokoškolsky vzdělaných podobným tempem jako průměrná mzda, bude stačit udržet toto tempo i u učitelských platů. Je ale velkou otázkou, zda se to vzhledem k rozpočtovým tlakům podaří. Roste inflace, porostou výrazně i nominální mzdy v ekonomice. Státní rozpočet je přitom už teď v hlubokém deficitu a budoucí vlády budou čelit obrovským tlakům na úspory. Finanční trhy nám nebudou tolerovat současné deficity věčně. Na platy učitelů jde dnes přes sto miliard ročně, v rámci rozpočtu jde tedy o velkou položku.
Ve shrnutí vašich letošních poznatků uvádíte, že se zvyšují rozdíly mezi různými učiteli. Čím to je?
Zvýšil se výrazně podíl nadtarifních složek, v průměru už tvoří 10 až 15 procent celkového platu. To je více než u jiných vysokoškolských profesí ve veřejném sektoru. I tady došlo k poměrně rychlé změně během několika let. Troufnu si tvrdit, že leckteré školy ani ještě nestihly vypracovat promyšlenější systém, jak s těmito odměnami pracovat. Na druhou stranu lze chápat, že leckde s tím nespěchají, pokud není výhled, že s penězi na odměny mohou počítat i do budoucnosti.
Jaký závěr lze tedy celkově z vašich poznatků udělat?
Rozhodně ten, že platová situace učitelů se během velmi krátké doby velmi výrazně změnila. Výrazně k lepšímu – až tak, že systém si na to teprve zvyká, například pokud jde o rozdělování nadtarifních složek platu. Ve vzduchu ale visí otázka, zda se na platech učitelů opět nezačne šetřit. Jak již zaznělo, představují velkou rozpočtovou položku, na které se dá hodně ušetřit. Tlaky budou obrovské a bude do nich promlouvat i narůstající generační střet, kdy senioři hledí primárně na výši penzí a jejich počty rostou, naopak podíl mladších, pro které by školství kvůli dětem mohlo být prioritou, se snižuje. Tlaky to v dalších letech budou velké - a zkušenost ukazuje, že nakonec vlády dotlačí i k nepříjemným škrtům.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].