Francouzi nechtějí třídu udřených lidí

Francouzi už před několika měsíci obsadili ulice měst na protest proti reformě zákoníku práce, která si klade za cíl zjednodušit propouštění a nabírání lidí, a zůstávají tu dodnes. V posledních dnech k demonstracím přibyly i násilné střety s policií, jež skončily desítkami zraněných na obou stranách.

Francouzský prezident Hollande v reakci na to prohlásil, že tlaku ulice neustoupí, a situace je tak velmi nejistá a napjatá. David Jourdan (41), bývalý novinář a dnes jeden z mluvčích zastřešujícího odborového svazu CGT, který se za demonstrující postavil, v rozhovoru pro Respekt říká, že Francouzi nechtějí pykat za neschopnost vlády a zaměstnavatelů snížit nezaměstnanost a že na ulici vydrží až do konce.

Co vám vadí na reformě zákoníku práce, že proti němu už řadu měsíců protestujete v ulicích?

Návrh zjednodušuje najímání a propouštění lidí a mění některá pravidla ve vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Je napsán liberálním perem. Například dává přednost dohodě mezi zaměstnanci a zaměstnavateli v daném podniku před sektorovými dohodami, které vyjednaly odborové svazy a jež dávají zaměstnancům více ochrany. Obáváme se, že reforma bude zneužita majiteli firem k prosazení povinných přesčasů, k omezování období, kdy si zaměstnanec může vzít dovolenou nebo k prodloužení pracovního dne. To odmítáme.

Jak chcete dostat více lidí na trh práce, když protestujete proti uvolnění rukou zaměstnavatelům? Například ve střední Evropě zpravidla odchází propouštěný zaměstnanec s odstupným ve výši tří měsíčních platů. Francouz musí dostat šestiměsíční odstupné, pokud u dané firmy pracuje od dvou do pěti let, následně se odstupné ještě zvyšuje. Je pochopitelné, že se v takovém případě zaměstnavatelé brání nabírání nových lidí -  o to víc, že mnozí francouzští zaměstnanci napadají svoje výpovědi u speciálních pracovních soudů.

Podle nás vliv liberalizace pracovního trhu na snížení nezaměstnanosti nikdy nebyl prokázán. Ve Francii v 19. století neplatil žádný zákon regulující trh práce, přesto se nezaměstnanost pohybovala mezi 10 a 15 procenty. Jen uvolnění pracovního trhu zkrátka nezaručí více lidem místa. Na druhou stranu, pokud se dané firmě po určitou dobu nedaří, výpovědi jsou už dnes velmi jednoduché. Návrh reformy ale umožňuje propouštět lidi i ve chvíli, kdy se podniku vede dobře. Novela zároveň snižuje náklady za protiprávní výpovědi, což vychází vstříc jen jedné skupině lidí - a to jsou ti, kteří tyto výpovědi dávají, tedy nepoctiví šéfové a majitelé podniků.  Kdybych to měl posunout do obecnější roviny, my si prostě nepřejeme stejně volný vztah k práci, jaký máte vy. Vytvořilo by to třídu chudých udřených lidí, jakou známe například z Británie.  Francouzi tenhle model nechtějí.

Jedním z důvodů reformy zákoníku práce je fakt, že 90 % lidí, kteří právě vstupují na trh práce – tedy převážně mladí lidé – dostane jen smlouvu na dobu určitou. Ta jim poskytuje minimální ochranu, čímž se zaměstnavatelé brání proti případným sankcím za výpovědi. Nechcete dát mladým lidem šanci?

Nezaměstnanost mladých se nedá řešit tak, že jim uvolníme místa propouštěním zkušenějších starších ročníků. Přesně kvůli nezaměstnanosti byl přece posunut věk odchodu do důchodu, tak by ho nyní vláda měla snížit, aby se uvolnila cesta mladých, nebo ne? Celkově u mladých lidí platí totéž jako u kohokoli jiného: není úkolem zaměstnanců financovat vládní politiku zaměstnanosti. Jestliže vláda a zaměstnavatelé nejsou schopni snížit počet lidí bez práce a nejsou schopni zlepšit výkon ekonomiky, není to chyba pracujících. A neměli by to odskákat tím, že se ocitnou na dlažbě.

Jaký je tedy cíl demonstrantů?

Stažení reformy. Někteří radikálnější mezi námi, například Levicová strana, komunisté nebo zelení požadují demisi vlády a nástup méně liberálního kabinetu. Řada vůdců Nuits debout (hnutí, které rozjeli studenti, když začali stávkovat proti reformě, volně přeloženo jako Probdělé noci, pozn.red.) chtějí změnit celkový současný systém správy státu směrem ke kolektivnímu vládnutí. Jsou ovlivněni ekonomem Frédérikem Lordonem, který hájí protekcionismus v ekonomice, vystupuje proti kapitalismu a také proti Evropské unii. V zásadě ale všichni chtějí hlavně to, aby byl současný návrh stažen.

Demonstrace tento týden strhlo násilí. Proč?

Protestující nejsou ve své většině agresivní. Samozřejmě se tu najdou skupinky radikálů,  kteří přišli rozbíjet - třeba Black Blocs, kteří házejí Molotovovy koktejly a dlažební kostky, Tomuhle při srocení většího počtu lidí, kde se koncentrují emoce, nelze nikdy zabránit. Nepatří ale mezi oficiální účastníky protestů, nepodepsali společné prohlášení. Aktuální problém nastal ve chvíli, kdy se policie chovala příliš laxně vůči radikálům. Nechala je bez postihu rozbíjet vitríny a zapalovat policejní auta – a agresoři se mezitím infiltrovali mezi pokojné protestující. Když pak policisté všechny obklíčili, protože zase začaly létat zápalné lahve, bylo zbito i několik lidí, kteří se ničeho násilného nedopustili. Policisté tvrdí, že jsou po měsících mimořádného stavu ve Francii (vyhlášeného po teroristických útocích loni v listopadu, pozn.red.) vyčerpaní a vláda vypadá, že nemá nic pod kontrolou.

Jaká bude další strategie demonstrantů? Několik vlád v minulosti ustoupilo protestům, prezident Hollande ale tento týden prohlásil, že neustoupí.

Vláda na začátku udělala několik ústupků těm nejumírněnějším odborům, ale to nestačilo, protože neměly podporu lidí na demonstracích. Protože Hollande řekl, že necouvne, vstoupili jsme do “fáze měření sil”. Pokud se situace dále vyhrotí, vláda bude muset udělat ústupky. Tím vyhrocením nemyslím násilí, ale to, že se k protestujícím přidají další části obyvatel - což se ostatně už teď děje. Myslím, že v určité fázi protestů bude odpor vlády neudržitelný.