„Byla to černá neděle. A to je dobře,“ znělo jedno z triumfálních hesel lidovců, provolávaných po celém Rakousku, když předminulou neděli vyšly najevo volební výsledky. Černá je jejich stranická barva a pravdou je, že se země ten večer oděla do sytě černého hávu. Poprvé po třech desetiletích se lidovcům podařilo z první příčky volební přízně vypudit sociální demokraty.
Díky pečeti, kterou Rakousku vtiskl jeho někdejší sluneční král Bruno Kreisky, se země pod Alpami vždy tak trochu považovala za středoevropské vydání skandinávských sociálnědemokratických států. Nyní si však na evropské politické mapě našla jiný kout – postavila se po bok Bavorsku, baště zemitého konzervativismu s moderním nádechem. Novým ideologickým módním výstřelkem se teď staly kožené pumpky a přenosný počítač v ruce.
Vítězné tažení Wolfganga Schüssela Rakušané sledují s notnou dávkou překvapení. Překypující radost vládne jen u tradiční občanské konzervativní klientely. Jejich loveckým trofejím jako by svítily oči. Být konzervativcem, to je dnes v Rakousku panečku něco. Nepatříš už k žádné zubožené, otlučené, středně velké partaji, která se do poslední vlády dostala jen švindlem a úskoky, nýbrž k nové vladařské kastě. Ale co na to říkají ostatní lidé? Jen zkameněle sledují, co se bude dít dál. Volební výsledek je absurdní. Schüssel zvítězil drtivě, ale koaliční možnosti se tím nezjednodušily.
Zelení se jako první po volbách rozhodli k ústupu do opozice, přestože z…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
