Konec starých senátních časů

Za prvních deset let od narození se „nechtěné dítě“ české demokracie jakžtakž postavilo na nohy a už ho začíná ovlivňovat nadcházející puberta. Opouštějí ho některé silné nezávislé osobnosti, které mu vtiskly svou tvář, jako rektor Palackého univerzity v Olomouci Josef Jařab nebo bývalý předseda Českého statistického úřadu Edvard Outrata, křeslo nemusejí obhájit Petr Pithart, Helena Rögnerová nebo Soňa Paukrtová. Na jejich místo kandidují lidé z komunální politiky neznámí za hranicí okresu a většinou spjatí s dvěma nejsilnějšími stranami. Sedmdesát procent lidí, kterým Senát zrovna neučaroval, to možná ani nezaznamená. Ve hře je ale daleko víc než výměna garnitur. Pokud občanští a sociální demokraté složí dohromady ústavní většinu, zvyšuje se pravděpodobnost nové opoziční smlouvy a účelových změn ústavy. A kdyby ODS dosáhla na prostou většinu, dá se očekávat, že i doposud autonomně jednající straničtí senátoři podlehnou tlaku z centra na jednotný postup. V každém případě horní komoře hrozí ztráta těžce dobývaného vlivu a přesun do definitivní bezvýznamnosti. Podobné obavy, které před šesti a osmi lety vynesly k vítězství v senátních volbách tehdejší čtyřkoalici a řadu nezávislých osobností, dnes buď málokoho vzrušují, nebo nikdo nemá sílu je zvednout jako politické téma.

Chceme ústavní většinu, ale pššt

Jak na tom tedy jednotlivé strany jsou? Sociální demokracie…