Zázrak v Čáslavi

Jak středočeské město prodalo svou první ligu do Uherského Hradiště

Na hustý zelený trávník se pomalu snáší déšť a tribuny čáslavského stadionu zejí prázdnotou. Před několika dny tady však tekl alkohol proudem a i přes špatné počasí dorazilo osm set fanoušků místního fotbalového klubu Zenit. Bylo co slavit: úspěch čáslavských fotbalistů v letošní sezoně se totiž jen tak nevidí. Neznámý klub, o kterém sami jeho členové pochybovali, jestli se udrží v druhé lize, se prodral do ligy první. Všichni to považují za zázrak, ale liga se v Čáslavi příští rok hrát nebude. Místní totiž nemají peníze a raději prodali svůj triumf bohatým soupeřům ze Slovácka.

Měli prostě radost

Ta nepříjemnost byla všem jasná, už když se slavilo. Fotbalový stadion místního klubu nesplňuje přísná kritéria prvoligové soutěže, podle nichž má mít stadion třeba vyhřívaný trávník nebo speciální místnosti pro antidopingové testování. Splnit zmíněné požadavky by vyžadovalo několikaměsíční rekonstrukční práce a investici třiceti milionů korun. Ani jedno nebyli Čáslavští ochotni místnímu fotbalu věnovat.

Rozhodování, jestli do stadionu nasypat tolik peněz, padlo hlavně na představitele města. To se totiž o místní sportoviště stará a fotbalisté ho využívají zadarmo. Už na začátku letošní sezony bylo přitom jasné, že tým Zenitu Čáslav si v druhé lize vede mimořádně dobře a hráči budou mít chuť se o první ligu pokusit. Postaral se o to především bývalý reprezentační hráč a nyní najatý trenér Miroslav Koubek, který už do první ligy vytáhl před lety kladenský fotbalový klub. Čáslavský tým sestavil ze tří čtvrtin z hostujících hráčů, které jejich domácí kluby málo nasazovaly (v odborné hantýrce se jim říká „odložení hráči“). A dal jim jediný úkol: musíte Čáslav udržet v druhé lize.

Právě tato přízemní ambice – v kombinaci se zkušeným trenérem – byla podle znalců příčinou čáslavského „zázraku“. „Kluci nebyli pod tlakem a měli radost, že můžou vůbec hrát,“ říká čáslavský místostarosta a zároveň ekonom fotbalistů Jaromír Strnad.„Vždyť většina z nich by si v domovských klubech nezahrála.“ V tom s ním souhlasí i sportovní novináři. „Kluci nezakopávali míče, nesimulovali, šli do toho naplno. Měli radost ze hry,“ říká sportovní redaktor z Čáslavi René Svoboda.

Právě pan Strnad strávil však minulý rok mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně měl jako ekonom klubu před očima hráče a fanoušky natěšené na účast v první lize. Na druhé straně byl omezený rozpočet města. A čím víc se ke konci sezony vysněný postup stával realitou, tím vážněji bylo třeba uvažovat, jestli se do nákladného rekonstruování místního stadionu vůbec pouštět.

Město společně s klubem začalo zvažovat různé varianty. Jednou z nich byla možnost hrát prvoligové zápasy na vypůjčeném stadionu. Nejbližší stadiony, které připadaly v úvahu, byly v Praze a tato varianta se hned ocitla na seznamu nežádoucích, protože hrát v cizím prostředí bez účasti domácích fanoušků se nikomu nechtělo. V koši skončil i plán, že by město narychlo vydalo ze svého rozpočtu třicet milionů na rekonstrukci stadionu. Fotbal je v Čáslavi sice populární (na zápasy chodí každých čtrnáct dní v průměru dvanáct set lidí), ale popularita má své meze.

Ať to hraje Zemek
„Kdybychom lidem oznámili, že vrazíme třicet milionů jednorázově jenom do fotbalu, tak by nás vynesli v zubech. Ve volbách bychom si už neškrtli,“ netají v sobě politického realistu fotbalový fanoušek Jaromír Strnad zvolený do funkce místostarosty za ČSSD. Město podle něj musí sledovat jiné věci: aby dobře fungovala nemocnice, aby se opravovaly silnice, aby lidé měli dobré bydlení a měli kde pořádat plesy, chodit kam do kina a do divadla. „Čáslav nepřitahuje turisty a není tu žádný velký průmysl. Tohle město má budoucnost v jediné věci – že se tu lidem bude příjemně žít,“ dodává místostarosta. V poslední době roste počet obyvatel (nedávno přesáhl deset tisíc) a město chce tento trend udržet. „Špičkový fotbalový stadion tohle nezajistí,“ říká Strnad. „Důležité je hrát zábavný fotbal. A to se nám tenhle rok podařilo.“

Jestli se to však v Čáslavi bude dařit i dál, nikdo neví. Většina hostujících hráčů totiž odešla po sezoně do svých domovských klubů a trenéra Koubka přetáhl bohatší Baník Ostrava. I to byl důvod, proč se nakonec Čáslav účasti v první lize vzdala a prodala ji konkurenčnímu fotbalovému klubu Slovácko. To se sice v letošní druholigové soutěži umístilo až na desátém místě, zato fotbalový stadion má jako ze škatulky. Transakci posvětila fotbalová generalita minulý týden. O ceně oba kluby mlčí, ale znalci ji umisťují někam na čáru mezi osmi a patnácti miliony. Peníze dostane čáslavský fotbalový klub (jeho roční rozpočet je patnáct milionů) a jako prémie si je rozeberou odcházející hráči.

Na scéně to vyvolalo kritiku: prodej je sice možný, ale „sportovnější“ by bylo, kdyby účast v první lize získal klub, který se umístil v tabulce hned za Čáslaví. Ta byla druhá (na prvním místě se umístili slavní Bohemians 1905) a jako další by do ligy měla postoupit Jihlava. Tamnímu klubu by navíc stačilo na stadionu instalovat pouze vyhřívaný trávník, aby splňoval prvoligová kritéria. Slovácko navíc patří k místním klubům s pošramocenou historií: před pěti lety – to se ještě jmenovali FC Synot – dostali funkcionáři tresty za uplácení rozhodčích. Poté oddíl koupil problematický magnát Zdeněk Zemek, který v divokých devadesátých letech zbohatl – jako mnozí další – především na nesplácených úvěrech zdejších bank, jejichž ztráty v Zemkově případě nakonec dosáhly tří miliard korun. „Slovácko bylo jediný klub, který s námi začal seriózně jednat a dal nám jasnou nabídku,“ krčí rameny Jaromír Strnad s tím, že Čáslav se nemůže zabývat minulostí majitele. „Důležitější pro nás bylo, že oni podmínky pro první ligu splňují a že tak prodeji nic nebrání,“ dodává. „A sám fotbalový svaz prodej licence posvětil. Takže my v tom prodeji problém nevidíme.“ 

ON-LINE ROZHOVOR S LUKÁŠEM PŘIBYLEM, ředitelem FC Bohemia ns 1905, 17. 6. od 14.00 NA ROZHOVORY.RESPEKT.CZ