Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) se vrací tam, kde byl před třemi lety. Do rukou politiků, a to není dobrá zpráva. Politici by neměli rozhodovat o ústavu zkoumajícím mechanismy politické moci.
Nepostradatelná role
Že se budou lidé z mocenské sféry snažit do chodu úřadu přezdívaného „ústav paměti“ zasáhnout, signalizovali při jeho vzniku sociální demokraté i komunisté. Obě strany slibovaly, že jej po svém nástupu k moci zruší, a komunisté si na vznik instituce zkoumající mechanismy jejich čtyřicetileté diktatury dokonce stěžovali u Ústavního soudu, ale ten dal jasně najevo, že ústav má své místo na slunci. Ústavní soud v nálezu v podstatě prohlásil, že jej žádný současný vědecký ústav nemůže suplovat, protože náplň práce ústavu – tedy kompletace a digitalizace dokumentů komunistické éry a jejich roztřídění pro potřeby veřejnosti – je specifická a pro objasnění minulosti nepostradatelná.
Čekalo se ovšem, že mocenský politický nátlak na ústav paměti přijde až po volbách, ve kterých by zvítězily levicové strany. Debata o existenci ÚSTR se však vrátila politikům na stůl mnohem dřív a mnohem ostudnějším způsobem. Mohou za to především naši zástupci v sedmičlenné radě ústavu. Tento orgán totiž svou umanutostí a lámáním svých pravomocí udělal z volby nového šéfa manipulovanou frašku. Nový šéf Jiří Pernes je zvolen, jmenován, jeho volba…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu