"Nemůžu jim nic vytýkat. Jsou to profesionálové, dělají svou práci dobře,“ říká na adresu herců Jihočeského divadla režisér Jan Jirků. Pak se ale na břehu Malše nedaleko staré divadelní budovy v Českých Budějovicích zamyslí, jako by chtěl ještě něco dodat. Je jeden z prvních teplých jarních dnů, slunce se opírá do pěší zóny, na korzu se co chvíli někdo zastaví a dychtivě nastaví obličej hřejivým paprskům.
Nálada maximálně kontrastuje s potemnělým sálem, kde před pár okamžiky skončila poslední generálka hry Vajgl, zasazená do ponuré atmosféry komunistické věznice. Děj představení podrobně popisuje přípravu zinscenovaného soudního procesu s údajnými organizátory povstání vězňů na Borech z roku 1950.
"
Nemůžu jim opravdu nic vytýkat. Ale měli by do toho dávat ještě něco víc než svůj profesionalismus. Kus srdce nebo duše. Je to závažné téma a dotýká se nás všech. Přinejmenším tím, jak jsme se s ním nevyrovnali,
“ povzdechne si po chvilce váhání mladý režisér a spoluautor scénáře, na jehož konci visí na divadelních šibenicích tři nevinní lidé a hlavní vykonavatel pekla na Borech, zestárlý vnitrácký podplukovník na penzi, už z naší současnosti s ironickým uspokojením vzpomíná na dobře odvedenou práci. V Budějovicích nastudovali unikátní představení z divadelně málo zpracované doby, navíc napsané podle spisů StB, výpovědí a vzpomínek přímých…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
