Na bojišti puberty
Album hudebníka Oneohtrix Point Never je hravou meditací nad strastmi dospívání a nostalgií
Když vloni přijal experimentátor Daniel Lopatin alias Oneohtrix Point Never roli předskokana na stadionovém turné Nine Inch Nails a Soundgarden, byl to pro něj vstup do nového světa. Svými elektronickými kolážemi si získal na undergroundové scéně proslulost, ale fanoušci rockových gigantů jeho abstraktní tvorbu plnou chaotických beatů a vyšinutých harmonií nepřijali s otevřenou náručí. Trpká zkušenost s interprety, které miloval jako teenager, ho nicméně přivedla na myšlenku pojmout novou desku jako meditaci na téma dospívání a nostalgie. Na několik týdnů se zavřel do sklepního studia v Brooklynu a se svými elektronickými mašinkami tu probouzel k životu svoje náctileté já.
Hudba na novince Garden of Delete vskutku zní jako roztěkaná mysl hyperaktivního teenagera, v níž se rojí bláznivé nápady a nálady se během krátké chvíle prudce mění. Ambientní pasáže s drženými tóny bez varování střídají frenetické výbuchy rytmů nebo modulované kytarové riffy, počítačem generované hlukové stěny ale po chvíli ustupují útržkům softrockových popěvků nebo klavírních meziher.
Krásu během chvíle střídá ošklivost, něžnost se mění v krutost a pocit vyrovnanosti a bezpečí si podává ruce se zoufalstvím a chaosem. Stejně jako fyziologické a chemické procesy mění idylické dětské tělo v bojiště puberty, z níž se při troše štěstí zrodí nový člověk, probublávají v hudbě na povrch zdánlivě protikladné elementy, aby se spojily v překvapivé harmonické celky.
Pozemšťan sužovaný těžkým…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu