Kdo tohle zastaví?

Martin Čech má životní filozofii „ničeho nelitovat“, ale v otázce bydlení si musí přiznat, že mu trochu ujel vlak. „Začal jsem na čtyřech milionech a dnes jsem na sedmi,“ popisuje rodák z Chomutova svou prozatím neúspěšnou anabázi na pražském nemovitostním trhu. Nový domov hledá už pátým rokem. Ve 30 letech, se solidním postavením manažera v centrále Pepsi a s naléhající přítelkyní po boku už loni málem jeden menší byt pod Petřínem koupil. „Nakonec mi ale došlo, že za ty peníze to prostě nebylo ono. Stejně jako nic z toho, co jsem viděl,“ vypráví Čech při vzpomínce na „možná tisíc inzerátů“. Obešel desítky bytů a strávil hodiny debatami o tom, jestli do rozjetého a zrychlujícího realitního vlaku ještě stojí za to naskočit.

Životní dilema se nakonec vyřešilo samo. S přítelkyní se rozešel, a tak si zatím dává s jedním spolubydlícím bezstarostnou pauzu ve sdíleném pronájmu za dvakrát 7500 korun na měsíc. Hypotéka v bance je připravena, ale Čech si chce nejdřív v klidu rozmyslet, jestli se na zdivočelý bytový trh v hlavním městě vůbec vracet. „Dnešní situace nás tlačí do věcí, které bychom normálně nedělali,“ zlobí se mladý korporátní zaměstnanec, poučený příběhem zkušenějších a starších kolegů, kteří sice vydělávají pohádkové peníze, ale pod tíhou závazků a osmiciferných hypoték by „ten svůj kancl nejradši zapálili“. „Ceny mi přijdou o dvacet třicet procent výš, než by dávalo smysl. A nechce se mi kupovat něco, co bych za normálních okolností nekoupil,“ dodává Čech.

…