Jeden z nezaměnitelných rukopisů české politické scény bývá ve zkratce popisován jako „rázné lidovecké možná“. Jak se čtenář a volič dovtípí, nejde o pochvalu: oblíbená a častá kritika lidovců zní, že se vždy nějak vejdou do vlády, tam umístí bezpočet svých straníků a koukají hlavně na svoje zájmy. Jenže ve zmíněném sloganu je třeba vidět spíš škodolibost lidoveckých odpůrců: řešit své zájmy je podstatou politiky a česká demokracie by si měla spíš gratulovat, že má aspoň jednu stranu, která se umí dohodnout se socialisty i konzervativci a přitom je jednoznačně reformní, proevropská, předvídatelná, bez velkých skandálů.
Teď ale přišli lidovci s nečekanou dávkou adrenalinu. V rozporu se svojí tradicí se rozhodli nespokojit s málem, riskovat a jít do příštích voleb v koalici s uskupením Starostové a nezávislí (STAN). Stoupenci jejich politiky mohou vydělat. Lidovci na svém webu podrobně pomocí čísel vysvětlují, jak výhodné je mít v českém systému poměrného zastoupení přes deset procent hlasů, protože tím výrazně narůstá počet poslanců a vliv na chod státu. Přitom právě hranice deseti procent se stala nutným minimem, aby nová koalice mohla vstoupit do parlamentu, a tedy i strašákem pro příštích sedm měsíců, jež do voleb zbývají.
Zvláště v lidové straně asi neproběhnou klidně: KDU-ČSL zažila v roce 2010 volební propad, musela odejít z parlamentu a stálo ji hodně úsilí a nervů, aby se vrátila zpět. Vnitrostranické hlasování o koalici se Starosty bylo těsné a může pokračovat…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
