2004/6

Jsou téměř zapomenutí, ale jejich životní příběhy vyprávějí o nebývalé odvaze a vzdoru vůči německému nacismu. O kom je řeč? Možná trochu překvapivě o německých katolických kněžích, kteří se narodili před válkou v Československu. Husitská teologická fakulta UK nedávno vydala překlad knihy Sudetoněmečtí katolíci jako oběti nacismu německého profesora církevních dějin Rudolfa Grulicha, která jasně ukazuje, že statečnost těchto duchovních zůstala neprávem nedoceněna.

Jeden z nejzajímavějších snímků na loňský festival Febiofest přivezl syn slavného japonského režiséra Akiry Kurosawy. O působivosti filmu Kairo tehdy nepochyboval nikdo, leckoho ale mohl u potomka filmařské legendy překvapit zvolený žánr: Kyoshi Kurosawa natáčí horory. Letos dramaturgie Febiofestu zařadila pro milovníky hrůzy celou speciální sekci filmů, tentokrát původem z Jižní Koreje. Horory východoasijského regionu totiž zažívají rozkvět a svými inteligentními nápady, posouváním konvencí a pohledem na mediální realitu současné společnosti inspirují nejen fajnšmekry. Projekce začínaly stylově těsně před půlnocí: horor nelze plně vychutnat jindy než v noci, s vidinou nejisté cesty domů.

Pokud se na média obrátí důvěryhodný a bezúhonný zaměstnanec státní správy s vážnou obavou, že se vláda snaží obelhat veřejnost, smí to publikovat, i když takovou informaci není možné ověřit z dalšího zdroje? Po odsudku, jejž se minulý týden dostalo z úst respektovaného soudce Briana Huttona BBC – druhé nejsledovanější zpravodajské stanici světa – se tato otázka stala opět aktuální nejen v Británii.

MIROSLAV KALOUSEK se narodil roku 1960 v Táboře. Po studiu na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze pracoval v podniku Mitas Praha. V letech 1990–92 působil jako ekonomický poradce místopředsedy vlády, poté řídil odbor poradců místopředsedy vlády ČSFR. V letech 1993–98 byl náměstkem ministra obrany, odpovědným za rozpočet a akviziční procesy. Od roku 1998 je poslancem, poslední rok a půl navíc předsedou rozpočtového výboru sněmovny. Roku 1984 vstoupil do ČSL, dnes je členem KDU-ČSL; na sjezdu strany v listopadu loňského roku v Ostravě byl zvolen jejím předsedou. M. Kalousek je ženatý, má dvě děti.

Zuzana konečně prochází přepážkou od imigračního úředníka. Usmívá se. Takže jsme tady. Je začátek srpna 2002, dvě hodiny v noci, teplo jako v sauně a my stojíme před letištní halou v New Jersey, připraveni začít svůj americký příběh.
Kde ale dneska budeme spát, nevíme. Nakonec po krátké poradě odjíždíme firemní dodávkou k blízkému motelu EconoLodge. Dvoulůžkový pokoj za osmdesát dolarů. „Odkud jste? Podle jména si budeme blízcí. Já jsem z Polska,“ říká recepční. Parkoviště uprostřed dvojpatrového motelu je zaplněno hranatými auty, ani jedno z nich není kratší než čtyři metry. A americká je i naše první ložnice: velká pérovací postel, televize, telefon, tisíce bílých ručníků a v nočním stolku bible.

Charita je věc úctyhodná a bohulibá. Nicméně po 11. září 2001 americká Ústřední zpravodajská služba (CIA) zveřejnila, že celá pětina organizací islámské charity je údajně spojena s al-Káidou Usámy bin Ládina. V rámci tažení proti terorismu tak došlo i na ně. V síti dosud uvázlo 23 organizací, kterým byly zmrazeny účty a ocitly se na seznamu jednotlivců či hnutí podporujících terorismus.
Tažení proti islámským charitativním fondům začalo tam, kde by to málokdo čekal – na Balkáně. Islámské charitativní fondy tam začaly působit počátkem 90. let. Už v prosinci 2001 provedly mírové jednotky NATO spolu s mezinárodní policií OSN v kosovských městech Prištině a Djakovici razii v kanceláři americké humanitární organizace Global Relief Foundation (GRF). Vojáci tam zabavili dokumenty a vybavení a zadrželi několik lidí, které však museli zakrátko propustit. Vše nakonec odnesl šéf celé organizace Libanonec Nabíh Haddát, který řídil její aktivity z amerického státu Illinois. Imigrační soud loni v červnu prohlásil, že Haddátova charita byla ve spojení s organizací al-Káida, konkrétně s jejím agentem Wahídem el Hadhím, jenž organizoval útoky proti americkým ambasádám v Keni a Tanzanii v roce 1998. Ředitele i s celou rodinou poslal zpět do Libanonu, odkud se před lety do USA přistěhoval.

Primárky Demokratické strany mají za sebou první dvě kola. Jak nejdříve v Iowě, tak minulý týden v New Hampshiru zvítězil senátor John Kerry ze státu Massachusetts. Favorizovaný Howard Dean, guvernér ze sousedního státu Vermont, který ještě před dvěma měsíci vedl v New Hampshiru v preferencích nad Kerrym o 28 procent, stejně jako v Iowě neuspěl. Kerry získal 39 procent hlasů, kdežto pro Howarda Deana se vyslovilo pouhých 26 procent newhampshirských voličů. Generál Clark a senátor Edwards se s 12 procent dělili o třetí místo. Tak vypadá výchozí situace volebního roku v USA.
New Hampshire, nenápadný stát na severovýchodě USA, se každé čtyři roky stane centrem amerického vnitropolitického života. Přivítá jako první v otevřených primárkách – hlasovat zde mohou nejen registrovaní straníci, ale i nezávislí voliči – všechny kandidáty a zde také dochází k první selekci.

Ministerstvo zemědělství má další problém: neumí vysvětlit, proč za naprostého utajení koncem roku prodalo státní podíl v největší tuzemské mlékárně Madeta České Budějovice. To ale není jediná zarážející věc. Vypadá to, že nový majitel Madety je u ministerských úředníků natolik v oblibě, že se sami snaží odstranit i konkurenty firmy.
Dva dny před Štědrým večerem se státní Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, jehož jediným akcionářem je Palasův úřad, potichu zbavil svých 36 procent v Madetě. Obchod prošel na druhý pokus: již předloni Palasův předchůdce Jan Fencl prodal státní podíl v Madetě jihočeskému družstvu Jih za 82 milionů, jenže celý kšeft tehdy vyvolal bouři nevole, protože družstevníci nejenže nabízeli o polovinu méně než další zájemci, ale ani neměli na zaplacení a teprve sháněli peníze. Jedním z kritiků obchodu byl tehdy i Palas a krátce po nástupu do ministerské funkce stihl ještě prodej podílu v Madetě zastavit.

Čtyři muži, kteří byli v poslední době zastřeleni v Litvínově a Mostě, mají dvě věci společné. Patří do okruhu lidí kolem nekorunovaného šéfa tamního polosvěta Martina Macháčka. Zabiti byli při útoku, lidmi, které napadli. Přesto tamní policie a radnice tvrdí, že organizované násilí v jejich regionu nijak nevybočuje z normálu. Neschopnost okresních strážců zákona stíhat šéfy, nejen najaté mlátičky, vede k tomu, že se z nich pomalu začínají stávat vážení občané. Útok na mosteckou diskotéku Neprakta ale přinesl i dílčí změny k lepšímu.

Čeští řidiči mají velmi, velmi špatnou pověst. Ani ne tak kvůli svému umění točit volantem, ale kvůli katastrofální nekázni. Kromě jižních evropských států totiž vykazují zdejší statistiky nejvíce nehod, zraněných i mrtvých. Přitom je pozoruhodné, že hned za Rozvadovem či Dolním Dvořištěm se chování tuzemských šoférů výrazně promění. To vede k jednoduché úvaze, jak výraznou roli hraje málo respektovaná česká policie a měkké donucovací prostředky, které má v ruce. Teď se to má ale změnit. Po deseti letech dohadů vláda sepsala a poslala do parlamentu zákon kopírující do značné míry strategii, se kterou proti pirátům silnic bojují západní státy.

Tony Blair má za sebou nejdramatičtější týden kariéry. Dolní komora britského parlamentu mu navzdory očekávání schválila zákon, s nímž spojil svůj premiérský osud, a zpráva lorda Huttona očistila vládu i jeho samého od obvinění, že kabinet záměrně zveličoval nebezpečnost Saddámových zbraní. Pozornost veřejnosti okamžitě strhl Huttonův verdikt, daleko významnější je však událost první.

Důležitější, než informace získat, je porozumět jim. Ve stínu této poučky lze vnímat i nejnovější zprávy, které k nám doléhají z Marsu, konkrétně z americké a britské vesmírné mise, odkud pozemšťané dostávají pozoruhodné snímky narudlé pustiny a zprávy o kýženém objevení vody. Z jednoho úhlu pohledu jsme tedy svědky dalšího stupně pokroku, přirozené touhy dojít dál, poznat víc. Tatáž zvědavost nás ale může vést k otázkám, které vesmírný projekt podrobí skepsi. Ta má zatím tři opěrné body: dobývání kosmu je velmi drahé, eticky sporné a vzhledem k tomu, čemu čelíme na Zemi, dost možná i škodlivé. S jistou dávkou provokace se dá dokonce říct, že cesty za hranice zemského orbitu jsou spíš zbytečným luxusem, který odvádí pozornost od řešení podstatnějších problémů.